Heslo
Útěcha
Útěcha, potěcha, potěšení, radost [Ž 48,3; 119,50]. Karafiát překládá poslední slova Davidova ve 2S 23,5: „Ne tak zajisté dům můj před Bohem silným“. David cítil, že jeho domácnost byla poskvrněna hříchem, a přece s ním učinil Hospodin věčnou smlouvu. „Nebo [toť jest] všecko mé spasení a všeliká ú., i když nevzdělává“. Karafiát při tom odkazuje na Ab 3,17n. Většina vykladačů však chápe hebr. zápory jako otázku a tedy jako zdůrazněné přitakání. Tak také Kral. Při tom ú. je překladem hebr. chéfes = rozkoš, touha. „Pro všecku mou spásu a všecky mé touhy zdaž mu [mému domu] nedá vzrůstu?“ *Utěšení.