Úložen, uložení, uložiti

Úložen, uložení, uložiti. Ve smyslu ustanoviti, určiti, vyměřiti, na př. daň [2Kr 23,33], meze [Ex 19,12], pokrmy [Gn 47,22], práci [Ex 5,8], místo [1S 21,2], půst [Jl 1,14; 2,15]. ‚Uložiti v srdci‘ = umíniti si, předsevzíti si [1S 20,33; 1Kr 8,17n; Neh 5,7; Dn 1,8, sr. Ř 1,13; 2K 9,7]. ‚Ú-ý čas‘ = umluvený, smluvený čas, zvláště pokud se týče náboženských slavností, jež se opakovaly pravidelně v určité roční době. V Ž 81,4 jde o úplněk [Kral. překládají ‚u-ý čas‘].

Výrazů u-n, u-í, u-i je užíváno hojně ve spojení s Bohem [*Prozřetelnost. *Předuložiti]. Jde tu o Boží rozhodnutí, ustanovení o jednotlivci [Jb 23,14] i o národech [Iz 19,12, sr. Sk 17,26], jež má jedinou platnost a bude provedeno přes všecky protichůdné lidské úmysly [Př 19,21; Iz 14,24; Pl 2,17]. Bůh předem určil čas svých soudů [Iz 19,12; Mi 6,9], takže proroci mohou vyzývat k pokání, dokud je čas [Sof 2,2]; jsou to uložení spravedlivá [Iz 10,22: „Stanovená zkáza zaplaví ho právem“ v překladu Hegerově], vyjadřující vyvýšenost a svatost Boží [sr. Iz 5,16; 26,9n; 41,2]. Ale Bůh uložil i čas vysvobození a spásy pro ty, jimž vypršel Boží trest, vyvolávající bídu [u Iz 40,2 je užito hebr. výrazu sábá' = válečná služba, přeneseně čas útrap; Kral. ‚čas uložený‘. Karafiát: „Že se doplnilo (uložené) rytěřování jeho“, Heger: „Už dorobotoval“]. Zvláště Dn mluví často o ‚uloženém času‘, t. j. o konečném, eschatologickém času, jenž bude těsně předcházeti příchod Mesiášův [Dn 8,17.19; 11,27.35].

V NZ-ě je tak překládáno jedenáct řeckých výrazů, z nichž některé znamenají určiti [Ga 4,2], ustanoviti [Mt 28,16; Sk 28,23], usnášeti se, smluviti se [J 9,22; Sk 23,20], umíniti si [Ř 1,13; 2K 9,7], rozhodnouti se [2K 2,1], ve většině však případů jde o předuložení, ustanovení Boží, týkající se spásy v Kristu Ježíši. Je to předuložení, nezávislé na skutcích člověka, rozhodnuté před věčnými časy z milosti [2Tm 1,9]. Zvláště Ř 8,28; 9,11; Ef 1,9.11; 3,11 zdůrazňují tuto myšlenku svrchované milosti Boží, vtělené v Božím uloženém čase v Ježíši Kristu. Vše v životě Kristově bylo určeno Bohem [L 22,22; Sk 2,23]. Bůh také ustanovil den, kdy bude souditi všecken svět skrze Krista [Sk 17,31; sr. 10,42; Žd 4,7]. Neboť všem lidem bylo Bohem uloženo umříti. Potom nastane soud [Žd 9,27]. Zatím je věřícím určen běh o závod, v němž mají osvědčit svou vytrvalost ve víře [Žd 12,1].

1Tm 1,9 praví, že mojžíšský zákon není určen těm, kteří byli ospravedlněni vírou, nýbrž pouze těm, kteří dosud nevyšli z hříchů. Pro ně platí Zákon se svými tresty a mnohými příkazy, aby byli usvědčeni ze své nepravosti [sr. Ř 7,1-8].