Závod

Závod. Ap. Pavel v 1K 9,24nn navazuje na přípravu závodníka k veřejným hrám starověkého Řecka, z nichž nejproslulejší byly olympijské [v Olympii na Peloponnesu], pythijské [v Delfách], nemejské [v Argu na Peloponnesu] a isthmické [na úžině korintské]. Závodilo se v jízdě na vozech, na koních, v běhu, ve vrhání diskem, kopím, v boxu a v řecko-římském zápasu. Závodníci museli projít dlouhou dobou přísných cvičení, spojených s těžkou sebekázní. Odměnou jim byl sice jen věnec [z divoké olivy v Olympii, z pinie na Isthmu, z vavřínu v Delfách a z petržele v Neměji], ale úcta, která byla vítězům prokazována po celém Řecku, byla nesmírná. Podle 2Mak 4,12nn zavedl velekněz Jázon podobné hry v Jerusalemě, které se těšily velké oblibě i u kněží, takže prý zanedbávali i služby chrámové, jen aby se jich mohli zúčastnit jako diváci. Také Herodes Veliký zřídil v Jerusalemě, Jerichu a v Gesareji divadla, amfitheatry a koňská závodiště, kde byly konány každého čtvrtého roku velké slavnosti. Snad i Neh 3,16 ‚domem silných‘ označuje nějaká cvičiště. Narážky na řecké hry máme i v Ga 2,2; 5,7; F 2,16; 3,14; 2Tm 2,5. ‚Oblakem svědků‘ v Žd 12,1n se snad myslí na diváky běžeckého závodu. Naráží se zde na to, že běžci odkládají vše, co by je mohlo v běhu zatěžovat, zvláště dlouhý, splývavý šat, do něhož by se mohli při běhu zaplést. K běhu bylo zapotřebí mimořádné vytrvalosti [Kral. ‚trpělivosti‘] a upřeného pohledu k cíli, kde seděl rozhodčí soudce s připraveným věncem pro vítěze.