Svolán, -í, svolati, svolávání

Svolán, -í, svolati, svolávání. *Povolán, -í, -ati. *Shromáždění. U Iz 9,11 jde o tvar slovesa sákak [= proplétati, na př. ratolesti, pak oplotiti, chrániti; ozbrojiti], který hebr. slovníky chápou jako popichovati: Bůh poštve nepřátele proti Rezinovi [sr. Iz 19,2, kde je užito téhož slovesa]. K Pl 1,15 sami Kral. poznamenávají, že hebr. mó'éd, které překládají výrazem zástupy, znamená shromáždění v dohodnutém času, zvláště slavnostní shromáždění k obětem [sr. 2Pa 8,13; 30,22]. Hospodin nazývá svolání svých nástrojů hněvu vyhlášením slavnosti [sr. Iz 13,3]. Přitom užívá obrazu ze slavnosti vinobraní [sr. Iz 63,3; Jl 3,13]. Nejlepší z mládeže budou odřezáváni jako hrozny k tlačení ve vinném lisu. – Svolávání u Iz 1,13 = náboženské slavnosti. Svolání obce [Sk 19,39] = zákonné shromáždění lidu.

Kdykoliv se v NZ-ě mluví o tom, že Ježíš svolal [řecky proskaleisthai, *Povolán] učedníky nebo zástup, vždy je to spojeno s nějakým pověřením [Mt 10,1n = Mk 3,13; 6,7, sr. L 9,1, kde je užito řeckého synkaleisthai = k sobě zavolati; Mt 15,32 = Mk 8,1] nebo důrazným, autoritativním výkladem nebo spasitelnou výstrahou a napomenutím [Mt 15,10 = Mk 7,14; Mt 20,25 = Mk 10,48; dále Mk 8,34; 12,43; L 18,16]. Ježíš tu vystupuje jako ten, který má božskou autoritu svolávat a povolávat k sobě.