Spojen, spojiti

Spojen, spojiti [se]. Chtěl-li Izraelec vyjádřit obzvlášť úzký vztah mezi lidmi, mluvil o spojení duší. Avšak pro něho to nebyl jen básnický obraz, nýbrž přesvědčení, že obě duše utvořily psychickou jednotku, což vede k velmi závažným důsledkům [1S 18,1-5, sr. Gn 34,3]. Obě duše jsou spojeny jednou vůlí, jedním životem, a to tak úzce, že smrt jednoho může znamenat i smrt druhého [Gn 44,30n]. Tatáž myšlenka je jindy vyjádřena výrazem: „Jistě kost má a tělo mé jsi“ [Gn 29,14; Sd 9,2; 2S 19,13 a j.], neboť tělo a *duše jsou ve SZ-ě výrazy téměř souznačné. Na tomto pozadí nám vysvitnou NZ výzvy, aby věřící byli spojeni [utvrzeni] jednostejnou myslí, protože tvoří jedno tělo v Kristu Ježíši [1K 1,10; Ef 4,16], aby jejich srdce byla spojena v lásce [Ko 2,2] a pod. Řecký výraz, jehož je užito v Ko 2,2, znamená spojovat a vyučovat. J. B. Souček proto překládá: „Aby se povzbudila jejich srdce, vyučená v lásce“ a poznamenává, že „poznání víry předpokládá zakotvení v lásce ke Kristu, která se ho nikdy nechce a nemůže spustit, zároveň však také spojení všech údů v jednotu lásky, jež buduje církev [1K 8,1; 13]; poznání víry není nikdy jen věcí zbožného jednotlivce, nýbrž také pospolitého života církve, v níž se jední učí od druhých a v níž všichni mají být spojeni láskou.“ [Výklad Ko str. 45].

U Mt 19,6; Mk 10,9 je užito výrazu, jenž znamená spojiti jedním jhem, pod jedno jho. Podle Božího stvořitelského řádu muž a žena patří dohromady, protože tvoří, jedno tělo, jednu nerozlučitelnou dvojici. Člověk nemá práva tento stvořitelský řád Boží nějak měnit a narušovat.