Heslo
Skonání, skonati, skonávati
Skonání, skonati, skonávati [se], stč. = dokonání, konec [Žd 7,3], zakončení; dokonati, dokončiti [L 4,2]; vyplňovati se, dokonávati se, končiti [se], na př. Joz 17,9; 19,29.33; Jb 31,40; Ž 72,20. Někdy skonati = odumříti, dokonati, zemříti [Gn 25,8.17; 35,29]. Skonání = smrt [Dn 11,45; sr. Mk 5,23], úplný konec, zničení [Ez 11,13; 21,25]. Ž 78,33 překládá Zeman: „Tu dal pominout jejich dnům jako vánku [t. j. nicotnosti]“. Do textu Jb 7,2 vsunují Kral. výraz s-í [díla svého]. Avšak hebr. po'al [= dílo, práce] může znamenat také výsledek práce, mzdu. Hrozný překládá: „Jako nádeník čeká na svou mzdu“. Jb 26,10 lze překládati také takto: „Na vrchu vod opsal kruh, tam, kde světlo hraničí s tmou“ [Hrozný]. Kral. však rozumějí verši tak, že meze, které vyměřil Bůh vodám, budou trvat tak dlouho, pokud budou trvati noci a dny. „S. *soboty“ [Mt 28,1], t. j. po západu slunce.
U Dn 12,13 má výraz s. význam eschatologický: „s. dnů“ snad znamená vůbec konec času po zmrtvýchvstání. Ale vykladači se tu v názorech velmi rozcházejí. V NZ se mluví v tomto eschatologickém smyslu o skonání *světa, t. j. konci tohoto časového údobí, tohoto éonu [Mt 13,39n.49; 24,3; 28,20], o s. *věků [Žd 9,26].