Sion

Sion [hebr. sijjôn = tvrz?].

1. Jeden z vrchů, na nichž byl vybudován Jerusalem, původně starobylá pevnost Jebus [Sd 19,10], kterou David po dobytí přejmenoval na „město Davidovo“ [2S 5,7; 1Pa 11,5]. Sem přenesl truhlu úmluvy [2S 6,10nn], takže se S. stal posvátnou horou [Ž 2,6; 9,12; 24,3; 132,13]. Podle nejnovějších výzkumů původní S. ležel na jv straně pozdějšího Jerusalema [viz Bič I., obr. 4, kde je původní S. vyznačen mřížkováním, nebo obrázek v tomto slovníku na str. 290, kde je původní S. označen výrazem Akra], j. od chrámu, který byl vystavěn na vrchu Moria [1Kr 8,1; 2Pa 3,1; 5,2; sr. Gn 22,2]. S. měl čtyři brány, jak bylo zjištěno vykopávkami. Když byl chrám dokončen a truhla Boží do něho přenesena, bylo také jméno S. rozšířeno na oblast chrámovou [Iz 8,18; 18,7; 24,23; Jl 3,17; Mi 4,7] nebo na celý Jerusalem [Ž 48; 69,36; 133,3; Iz 1,8; 3,16; 4,3; 10,24; 33,20; 52,1; 60,14]. Symbolicky bylo užíváno tohoto jména o náboženské pospolitosti Izraele [Ž 126,1; 129,5; 137,3; Iz 33,14; 34,8; 49,14; 52,8], o eschatologické pospolitosti lidu Božího [Iz 2,3], jež se stane středem světa, v NZ o nebeském Jerusalemu [Žd 12,22; sr. Zj 14,1]. Kristus je podle Ř 9,33 předpověděným [Iz 28,16] kamenem urážky a pohoršení na Sionu [= církvi], protože ruší všecko doufání ve skutky a spásu spojuje jedině s vírou. Zklamání ujde pouze ten, jenž tomuto „kameni“, Kristu, věnuje plnou důvěru. Izrael se na čas zatvrdil právě pro tento „kámen urážky“ a dědicem S- a se stali pohané, ale v plnosti času tento Vykupitel ze S-a spasí i zatvrzelého Izraele [Ř 11,26]. Podobně i 1Pt 2,6nn vztahuje Iz 28,16 na Krista, jenž je *kamenem úhelným na K výrazu „dcera Sionská“ *Dcera d).

2. Hebr. ší’ón [= zřicenina?], město ležící na území pokolení Izacharova [Joz 19,19] asi 5 km SZ od hory Tábor.

3. Hebr. sî’ón [= vyvýšený, strmící?], jiné jméno hory Hermon [Dt 4,48].