Heslo
Sehlcen, sehlcení, sehltiti
Sehlcen, sehlcení, sehltiti, ve významu shlcen, pohlcen [Oz 8,8], sežrán [Sof 3,8]; pohlcení; shltnouti [Jb 1,16], pohltiti [Ž 124,3; Kaz 10,12], pozříti [2S 20,19; Ž 21,10; 35,25], zničiti [Ž 56,2n, nemá-li se překládati „hladově chňapati“, Ž 57,4; Iz 42,14; Am 8,4]; stráviti [Iz 26,11]. Jb 37,19 překládá J. Hrozný: „Má mu býti oznámeno, že chci mluviti, nebo žádá někdo, aby byl zničen?“ „Sehltiti u vítězství“ [Iz 25,8] = navždy zahubiti, shltnouti. „Řeči k shlcení“ [Ž 52,6] = zhoubná slova, jež působí zmatek. Ve 2K 2,7 se přimlouvá Pavel za kajícího hříšníka, který byl veřejně vyloučen z bohoslužebných shromáždění, aby mu bylo odpuštěno a zase byl veřejně přijat do sboru. Jinak by se mohlo stát, že by byl přílišným zármutkem sehlcen [Kral.], dohnán k zoufalství [Žilka].