Rozšířen, rozšířiti [se], rozšiřovati [se]

Rozšířen, rozšířiti [se], rozšiřovati [se]. Ve smyslu rozmnožiti, na př. Gn 9,27; 17,6; Dt 33,20; ve smyslu roztáhnouti, zvětšiti, rozprostříti, na př. Ex 34,24; Nu 24,6; Dt 12,20; Iz 54,2. Ve smyslu rozevříti Iz 5,14. Praví-li se u Ab 2,5, že opilec rozšiřuje jako peklo duši svou, chce se tím říci, že touhy jeho duše jsou bezedné a neukojitelné jako *peklo. „Rozšířiti kroky“ [2S 22,37; Ž 18,37] = učiniti kročejům místo, zabezpečiti pohodlnou cestu, dávat možnost k vykročení. „Rozšířiti srdce“ [Ž 119,32; Iz 60,5, sr. 1Kr 4,29; 2K 6,11] = povzbuditi, rozveseliti srdce. Kral. k Ž 119,32 v Poznámkách dodávají: „Ducha mého, nyní zármutky sevřeného, nastrojíš, aby okoušeti mohl daru Ducha tvého, v pravém a stálém jeho věcmi rozkošnými posilování a potěšování“. Ž 117,2 vyzývá k chválení Hospodina, protože „rozšířeno jest nad námi milosrdenství jeho“, doslovně z hebr.: „Protože nad námi projevilo svou moc jeho milosrdenství“. V Ž 150,1 překládají Kral. hebr. rákí a [= nebeská klenba, obloha Ž 19,2; Dn 12,3] výrazem „rozšíření“, snad ve smyslu rozprostření [síly]. Sami v Poznámkách dodávají, že jiní překládají: „z oblohy, t. hledíce na velikost, širokost a krásu oblohy nebeské učte se i odtud znáti moc a sílu jeho a tak k chvále jeho se probuzovati“. Duhm překládá: „Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte jej v jeho silné pevnosti [nebeské]“. Je to vlastně výzva k nebeským zástupům, které mají oslavovat Boha v jeho nebeském chrámu. „Rozšíření“ u Na 1,12 je překladem hebr. rabbîm = mnozí [množství], početný [lid], v plném počtu: „Byliť by v plném počtu zůstali“.

Ježíš u Mt 23,5 vytýká farizeům a jejich bohoslovcům, že „rozšiřují nápisy své“, t. j. nosí široká *fylakteria, aby lidé viděli, že si mimořádně váží Božího zákona a tak si od nich zasluhují zvláštní úcty. „Srdce naše rozšířeno jest“ = naše srdce je široké [2K 6,11], t. j. je otevřeno v lásce a v upřímnosti. Ap. Pavel žádá touž přímost a upřímnost od Korinťanů, když prosí: „Rozšiřte své nitro; milujte mne, jako já miluji vás“ [2K 6,13]. Podle 2K 10,14 se zdá, že odpůrci vytýkali Pavlovi, že „se rozšiřuje nad míru“, t. j. že oblasti své apoštolské působnosti přespříliš roztahuje [řecky: hyperekteinein]. Na to ap. Pavel důrazně připomíná, že tato výtka rozhodně neplatí o Korintu. Bůh ho přivedl až tam; to je důkaz, že i Korint patří do oblasti jeho působnosti. Žilka překládá: „Neroztahujeme se, jako bychom k vám nebyli směli přijíti; vždyť jsme k vám přišli první s evangeliem Kristovým“. Bousset tlumočí tento verš takto: „Neboť ‚neroztahujeme se nad svou míru‘, jako byste nepatřili k naší oblasti. Vždyť jsme k vám skutečně přišli…“. Pavel naopak doufá, že poroste-li víra Korinťanů, rozšíří se [zvětší se, řecky: megalynesthai] oblast jeho působnosti i do krajin, ležících mimo Korint [2K 10,15].