Rozsévač, rozsívati

Rozsévač, rozsívati. Egyptské malby zřetelně ukazují, jak se ve starověku provádělo rozsévání: rozsévač drží nádobu nebo pytlík s osivem v levé ruce a pravou rukou při chůzi rozsévá semeno. Do vlhké půdy bylo rozseté semeno zatlačováno nohami zvířat, vehnaných na pole. V Babylonii orali a seli současně. Na pluzích bylo totiž vpředu připevněno nálevkovité zařízení na setí. V Palestině začala doba rozsévání nejpozději počátkem prosince a trvala až do března. Nejprve se sela pšenice. Na počátku ledna ječmen. Zákonem Mojžíšovým bylo setí dvou druhů obilí na jednom poli současně zakázáno [Lv 19,19; Dt 22,9]. Am 9,13 předvídá v době Mesiášově takovou úrodnost, že sotva budou moci skliditi obilí, už budou muset orat; sotva zorají, už nastane žeň; dříve než sklidí víno, přijde čas setí. Pro křesťany se stal rozsévač památným pro známé podobenství Ježíšovo [Mt 13,3nn. 18; Mk 4,3nn; L 8,5nn] a jeho výroky, jež navazují na činnost rozsévačovu [J 4,36n; Mt 25,24].

Slovesa rozsívati se užívá často obrazně, na př. rozsívati převrácenost [Jb 4,8], nepravost [Př 22,8], sváry [Př 6,14], různice [Př 6,19], spravedlnost [Př 11,18], umění [Př 15,7] a pod. Zvláště ap. Pavel v souhlase s podobenstvím Ježíšovým užívá slovesa r-ati obrazně. Svou kazatelskou činnost nazývá rozsíváním duchovních věcí, duchovního pokrmu [1K 9,11], sbírku ve prospěch chudých sborů srovnává s rozséváním a vybízí, aby se to dalo nikoli skoupě, ale požehnaně [Kral. „ochotně“, 2K 9,6]. Celý lidský život je setbou: záleží na tom, který druh půdy v sobě člověk pěstuje a osívá. Pěstuje-li tělo, nemůže čekati nic jiného než zánik jako výsledek své setby [Ga 6,8]; soustředí-li své úsilí na věci duchovní, rozsívá-li Duchu, dočká se věčného života. Také lidskou existenci na zemi v protikladu s existencí po vzkříšení popisuje Pavel výrazy, připomínajícími zaseté semeno, jeho „smrt“ v zemi a jeho povstání k novému životu v podobě rostliny. Tak jako semeno povstane v naprosto nové podobě, i když je zachována jednota podstaty, tak také lidské tělo nebude vzkříšeno v té podobě, v tom tvaru, v jakém bylo na této zemi, i když jednota podstaty bude zachována. Lidské tělo je možno přirovnati k rozsévanému semeni. Co se rozsévá, je právě jako tělo pomíjející, nesličné, slabé, psychické [t. j. jen živočišné, přírodní, pozemské]; to, co vyroste, vstane, je tělo nepomíjející, slavné, mocné a duchovní [1K 15,36-44]. – Jk 3,18 je vlastně výkladem slova Ježíšova u Mt 5,9. „Ovoce spravedlnosti“, t. j. ovoce, jež tkví v spravedlnosti [před Bohem sr. Př 11,30; Am 6,12; F 1,11], se dostane [rozsévá se] těm, kteří působí pokoj. Hejčl-Sýkora překládá: „Ovoce spravedlnosti se pak v pokoji rozsévá těm, kdož se přičiňují o pokoj“. Hollmann-Bousset: „Ovoce, jež záleží v spravedlnosti, nese jen setba pokoje těch, kteří zachovávají pokoj“. Pokoj je v bibli pravidlem pokládán za následek spravedlnosti. Jk na základě zvláštních poměrů ve sboru prohlašuje obráceně pokoj za příčinu a předpoklad spravedlnosti.