Heslo
Přivlastniti, přivlastňovati
Přivlastniti, přivlastňovati, za vlastní přičísti, prohlásiti; něco někomu připsati [Jb 36,3], přisouditi [1S 18,8], obviniti [Jb 1,22], p. si = uchvátiti [1Kr 21,19], zděditi [Jb 7,3; Ez 47,13], přisuzovati si [Ez 28,2]. Podle Ř 4,6 Bůh přivlastňuje, t. j. přičítá spravedlnost bez skutků. V 1K 2,13 je tak překládáno řecké synkrinein = spojiti; srovnávati; měřiti, posuzovati; vykládati. Kral. tu patrně měli na mysli takové předkládání duchovní pravdy, že se stane duchovním majetkem posluchačů. V Poznámkách vysvětlují: „Slovy případnými a na věci Boží náležejícími kážíce“. Žilka překládá: „Duchovní věci vykládáme duchovní řečí“. Podobně Hejčl-Sýkora i Škrabal. Je však možno překládat také: „Duchovní věci vykládáme duchovním lidem“ [sr. Gn 40,8. 16.22; 41,12.13.15] nebo „duchovní věci srovnáváme s duchovními věcmi“. J. B. Souček [Výklad 1K] praví: „Základní smysl však je v každém případě dost zřetelný: duchovní pravdy nemohou být pochopeny lidskými silami, a proto při jejich poznání nelze navazovati na lidské předpoklady, nýbrž zase jen na dar a moc Ducha“.