Heslo
Přimlouvati, přimluviti
Přimlouvati, přimluviti, stč. = domlouvati, kárati, hroziti, žehrati [Ž 106,9; Př 9,7n; sr. Jb 26,11; 2S 22,16; Ž 18,16; 103, 7], činiti výtky [Mt 11,20]. Učedníci přimlouvali t. j. hrozili těm, kteří přinášeli své děti před Ježíše [Mk 10,13], ale Ježíš to nesl nelibě a pravil, že dětem nemají překážet v přístupu k němu. Podobně p-li, t. j. hrozili mnozí slepému žebráku u Jericha [Mk 10,48], když se dovolával Ježíšovy pomoci. Poněkud jiný odstín má totéž řecké slovo [epitimán] u Mt 16,22: domlouvati, přemlouvati. Sr. Mk 8,32n, kde Kral. řecké epitimán v ústech Petrových překládají domlouvati, v ústech Ježíšových přimlouvati ve smyslu kárati. V ústech Ježíšových má epitimán většinou význam přísně nařizovati, poroučeti. Tak na př. když p-á uzdraveným ďábelníkům, aby ho nezjevovali [Mk 3,12]. nebo nečistému duchu, aby umlkl a vyšel z člověka [Mk 1,25; L 4,35; Mk 9,25], nebo horečce [L 4,39] a přírodním živlům [Mk 4,39.41, sr. Gn 1,28; Ž 106,9; Mk 11,23]. *Trestati.