Předstíhati, předstihnouti

Předstíhati, předstihnouti předejíti, předběhnouti [Jb 30,27; Ž 119,147n], přepadnouti [2S 22,19; Ž 18,19], obklíčiti [Ž 17,11].

Za kralické: „to, což myslím, nepředstihá úst mých“ [Ž 17,3] překládá Zeman: „Mé myšlení nejde dále než má ústa“, t. j. dávám si pozor na to, co mluvím. Jenže to by byla pochybná zásluha, v naprostém rozporu s duchem Písma, které přece nikde neospravedlňuje nevyslovenou myšlenku, protože ona právě je předpokladem jak slova, tak činu, tedy zjevného hříchu [zvl. Mt 5]. Je nutno správně rozumět celému žalmu a vědět, že jde o žalm královský, který nás uvádí do kultického dramatu novoroční slavnosti, do konkrétní situace před vysvobozením krále od mocností temna [o čemž Ž 18; sr. Bič: Poznámky k Žalmu 22 v Theol. příl. Křesť. revue 1952]. – Přeložme si v. 3 s potřebnými dodatky překladatelskými [v závorkách], bez nichž smysl hebr. originálu nevystihneme: „Přezkoušel's mé srdce, dohlédl's v noci, přetavil's mne, aniž jsi nalezl myšlenky [na nevěru při] mně. Nic [takového] nepřešlo přes má ústa“. Krále obklopuje noc, na kterou naráží i evangelijní údaj o tmě po vší zemi [Mt 27,45 a par.]. Do temnoty však proniká jasná záře od trůnu Nejvyššího [opona chrámová se roztrhla, Mt 27,51 a par.], Hospodin přezkoušel srdce svého pomazaného a přiznal se k němu – uprostřed noci, když jej přetavil nejtěžšími zkouškami a prokázal, že se osvědčil jako čistý kov bez strusky. Kralický překlad není dosti výrazný, aby podal celou náplň obsaženou v textu. Sice čteme v Poznámkách kralických, ke slovům: „…to, což myslím, nepředstihá úst mých“ správné vysvětlení: „t. nejsem na odpor řečem svým, ne jiné myslím o nepřátelích svých, než to, což i mluvím“, ale hebr. originál nezní tak všeobecně. O jaké myšlenky jde? Příslušné hebr. sloveso zmm [I.] = záměrno stojí tu ve zřejmé asonanci k výrazu zimmótaj od kořene zmm II. = hanebnost, neřest, krvesmilstvo, jakoby náznakem, že jde o myšlenku [záměr] na nevěru, t. j. o šilhání po jiných bozích. Tuto domněnku zvláště podpírá velmi nesnadný text Ž 16,4 [sr. výše uvedený výklad Ž 22]. Pomazaný Hospodinův, král jakožto předobraz [figura] Krista, věrně setrvává při svém Bohu, třebas opuštěn ode všech a zle napadán nepřítelem. Není u něho nalezena nevěra [zmm II], ba ani myšlenka [zmm I.] na ni. Tuto dvojznačnost hebr. textu ovšem komentáře přehlížejí. Bylo by však naprosto nebiblické domnívat se, že se tu rozlišuje mezi slovem a nevyslovenou myšlenkou, jako by toto na rozdíl od onoho bylo beztrestné. Tak mohli soudit nejvýše zákoníci doby Ježíšovy, nikdy však nezdegenerovaní lidé staré smlouvy [sr. Ž 51]. Pro nás vážná připomínka snažit se vystihnout vždy ducha Písem a neulpívat na liteře!