Pře

Pře, spor, právní případ [Joz 20,4; Jb 5,8], rozepře, spor [Ž 35,23; Iz 1,23; Pl 3,58], soudní jednání [2S 15,3; Jb 13,18], soudní případ [Dt 17,8; Ž 140,13; Př 29,7; 31,5; Jr 5,28; 22,16], stav věcí, právní stav [Mt 19,10], žaloba [Sk 19,38], záležitost [Sk 25,14]. Celý SZ je přesvědčen, že Bůh sám vede sporné a soudní případy svých věrných [1S 24,6; 1Kr 8,49; Ž 35,23; 43,1; 54,3; 74,22; 119,154; 140,13; Př 22,23; Iz 51,22; Jr 51,10; Mi 7,9], a vytýká izraelským soudcům, že se ani nezabývají právními případy chudých a vdov [Iz 1,23; Jr 5,28]. 1K 6,1nn pak vyzývá křesťany, aby své spory nepřiváděli před pohanské soudy. Kladný smysl této výzvy není zcela nesporný. Většina vykladačů se přiklání k názoru, že apoštol vyzývá Korintské, aby se při svých sporech spokojili rozsouzením údů církve. Patrně tu šlo o spory všedního života, kterých by mezi věřícími vůbec nemělo být [sr. Mt 5,39]. Dojde-li přesto ke sporu, má sbor ustanovit jednoho moudrého muže, který má jednat jako rozhodčí soudce. Vedle tohoto pojetí, ke kterému se přiklonil i Kralický překlad, vyskytuje se i jiné, ovšem méně pravděpodobné pojetí, podle něhož „nejzadnější v církvi“, doslovně přeloženo „ti, kteří v církvi jsou pokládáni za nic“ znamenají světské, pohanské soudce. V tomto případě by celá věta v. 4 byla ironickou řečnickou otázkou, nikoli příkazem. – Je příznačné, že Čeští bratří byli z reformačních církví jediní, kteří se ve svých řádech dovolávají tohoto místa.