Heslo
Postel
Postel. V Palestině byla p. přepychem. Chudí a pocestní spávali přímo na zemi, přikrytí pouze pláštěm [Gn 28,11; Ex 22,26; Dt 24,13]. Zámožnější lidé však užívali rohožky nebo žíněnky, jež mohla být snadno přenášena [Mt 9,6]. V době královské však se vyskytují už i pe dřevěné [2Kr 1,4.6] nebo železné, k nimž náležely tyto součástky:
1. Žíněnka
2. Pokrývka, často vyšívaná v pestrých barvách. V létě ovšem dostačilo tenké prostěradlo nebo plášť.
3. Kozí polštář [1S 19,13] nebo nějaká jiná poduška [podhlavník]. Dřevěné nebo železné konstrukce [Dt 3,11] bývaly všelijak ozdobeny [Am 3,12; 6,4; Př 7,16] a podle účelu upraveny [Gn 47,31; Est 1,6]. Sloupky byly vyřezávané, pozlacené nebo postříbřené. Většinou ovšem postačovala lavice, přistavěná ke stěně místnosti. Výraz „p. ložce“ [Ž 132,3] = rozestlané lůžko. Ke Gn 49,4 viz Gn 35,22.
Příslušenství soukromé ložnice je vypočteno v 2Kr 4,10: postel, stůl, stolice, svícen. Při jerusalemském chrámu byly pokojíky, patrně pro kněze, k přenocování. V takovém pokojíku byl ukrýván Joas [2Kr 11,2; 2Pa 22,11]. Že ložnice bývaly v „nejtajnějších“, t. j. nejsoukromějších místech domu, vysvítá z Ex 8,3; 2Kr 6,12. *Ložce.