Heslo
Políbení svaté
Políbení svaté [Ř 16,16; 1K 16,20; 2K 13,12; 1Te 5,26], políbení laskavé [1Pt 5,14], jímž se věřící na znamení úplného smíření a bratrství při bohoslužebných shromážděních, zvl. při Večeři Páně a křtu, pozdravovali, bylo v prvotní církvi obyčejem, který se udržel v některých církvích až do 13. stol. Teprve Obnovená Jednota bratrská v Ochranově opět obnovila tento zvyk. Jelikož pohané křesťany podezírali z nezřízeného pohlavního života, bylo toto líbání omezeno záhy jen na osoby téhož pohlaví. V katol. církvi nově zvolený papež líbá kardinály políbením na tvář, když mu tito dříve políbili nohu. V řecké církvi o velikonocích po prohlášení Kristova zmrtvýchvstání nejvyšší z církevních hodnostářů líbá nejprve všecky přítomné kněze a potom i ostatní věřící, kteří se k němu přiblíží.