Heslo
Pěstoun
Pěstoun, hebr. 'ómen [o mužích], 'ómenet [o ženách] = ten, který vychovává, vychovatel nebo chůva [Nu 11,12; 2S 4,4]. Iz 49,23 předpovídá, že se lidu Božímu nabídnou králové za pěstouny a královny za *chovačky panovali, ale aby sloužili. P. v NZ je překladem řeckého paidagógos. Tento výraz označoval původně otroka, jenž vodil hocha z domu do školy, později „vychovatele“, jenž dozíral na děti a držel je v kázni. Pavel v 1K 4,15 staví proti sobě p-a a otce v Kristu. Ti, kdo přišli do Korintu po Pavlovi, jsou nanejvýš p-i [„v křesťanství“ Žilka], ale Pavel je otcem, duchovním zakladatelem sboru [sr. Ga 4,19; Fm 1,10; 1Te 2,11], což mu dává vůči sboru i určitá práva a sboru povinnost napodobit svého duchovního otce [sr. 1K 11,1]. V Ga 3,24n srovnává Pavel Zákon s p-em ke Kristu [Žilka: „pro Krista“]. Toto pěstounství přestává, jakmile se dítě stalo zletilým [Ga 4,1] a dostalo se mu práva synovství [Ga 4,1-6]. Neboť zletilý syn ochotně a dobrovolně koná to, co jako nezletilec konal ze strachu před p-em pod přísným dohledem. Nejde tu už o poměr mezi dítětem a p-em, nýbrž mezi synem a Otcem [sr. Žd 12,5-10; 1J 2,1n]. Přijetím Krista se syn stal zletilým a Zákon, který jej na toto přijetí připravoval, přestal míti úlohu kázeňského dozorce.