Ozdoba

Ozdoba tvoří zvláštní rys krojů na východě do dnešního dne. Na sochách a kresbách starého Egypta vidíme na rukou osob prsteny, na uších náušnice velkých rozměrů, náčelníky, náramky, pásy různých tvarů, bohatě ozdobené náhrdelníky (v bibli: halže), a řetězy a řetízky různých druhů. Iz 3,18–23 podrobně líčí přepychové ozdoby, jimiž se zdobily ženy. Eliezer ozdobil Rebeku náušnicemi půl lotu těžkými a dvěma zlatými náramenicemi deset lotu těžkými [Gn 24,22]. Z Gn 35,4 vysvítá se vší pravděpodobností, že ženy Jákobovy nosily náušnice jako výraz modlářské náboženské úcty. Patriarcha Juda nosil jako okrasu pečetní prsten, zavěšený na dlouhé tkanici jako náhrdelníku [halže] okolo krku. Gn 38,18 se zmiňuje i o jeho ozdobné holi. Josef jako egyptský správce měl faraónův prsten jako odznak své úřední hodnosti [Gn 41,42]. Daniel byl z téhož důvodu ozdoben zlatým řetězem [Dn 5,29]. O množství okras žen egyptských svědčí poznámka v Ex 3,22; 11,2 sr. 32,2; Nu 31,50. O ozdobách izraelských žen najdeme četné údaje v Pís 1,10–11; 7,1. Ale i muži nosívali náramky [zápony 2S 1,10], Izmaelci pak měli dokonce i náušnice [Sd 8,25n, sr. Ex 32,2]. V době zármutku však byly o-y odkládány [Ex 33,4-6].

Mnohé z těchto ozdob měly význam ochranných amuletů s prvky astrologickými a magickými.

V Ž 29,2 jsou vyzývány vyšší bytosti, aby se skláněly před Hospodinem v o-ě svatosti. Snad se původně myslilo na posvátná roucha, jakých se užívalo při bohoslužbě. Někteří však tomuto výrazu rozumějí tak, že *svatost sama je ozdobou [sr. Ž 110,3], právě tak jako ostříhání zdravého naučení a prozřetelnosti je o-ou hrdlu [Př 3,21n], síla o-ou mládenců [Př 20,29], slavní otcové o-ou synů [Př 17,6 sr. 1Kr 11,13; 15,4]; spasení je o-ou pokorných [Ž 149,4]; lid Boží má být Hospodinu k o-ě [Jr 13,11]. 1Pt 3,3n zdůrazňuje, že o. křesťanské manželky nezáleží ve vnějšnostech, nýbrž v „povaze s nesmrtelným darem ducha mírnosti a skromnosti“ [Žilka]. Hejčl-Sýkora překládá: „Člověk do sebe ponořený se svým neproměnlivým, mírným a tichým duchem“ [sr. 1Pt 5,5; 1Tm 2,9]. 1Pt 3,5 připomíná, že se tak krášlily kdysi svaté ženy, jako na př. Sára. „Stádce ozdoby tvé“ = ozdobné tvé stádo [Jr 13,20].

Praví-li se v Ko 4,6, že řeč křesťana má být ozdobena [= okořeněna] solí, myslí se tu [tak jako v obecné řečtině] spíš na myšlenkovou zdatnost řeči než na jakost mravní, zatím co „příjemnost“ označuje její přitažlivost, laskavost [sr. Ef 4,29.31; 5,3n; Tt 2,8; Mt 12,34-37; L 4,22; Ž 45,2]. Tt 2,10 napomíná otroky, aby byli „o-ou učení svého Spasitele Boha ve všem“ [Hejčl-Sýkora: „Aby po všech stránkách činili čest učení Boha, Spasitele našeho“]. *Okrasa. „Ozdobiti lampy“ [Mt 25,7] = přichystati, upraviti [knot], dáti do pořádku.