Nah, nahý, nahota

Nah, nahý, nahota. Tyto výrazy mají význam doslovný ve smyslu neoblečený, holý [Gn 2,25; Jb 1,21; Kaz 5,15; Iz 20,2; Ez 18,7; Mt 25,38; Mk 14,51 a j.] nebo uboze, nedostatečně oblečený [Jb 22,6; Jk 2,15], bez tuniky [J 21,7 sr. 1S 19,24; Iz 20,2], i přenesený. Už ve stč. nahý znamená také bezbranný. Ve smyslu nezahalený, zjevný, odkrytý: Žd 4,13. Před Bohem nelze nic zakrýt [sr. Zj 3,17]. Podle 2K 5,3 Pavel nahotou rozumí osud zemřelých, pokud pro ně není připraveno žádné „nebeské tělo“. Je to stav úplné bezúčelnosti. Pro věřící však je už nyní v nebesích připraveno „tělo“, jež zhotovil Bůh a je věčné [2K 5,1, sr. i 1K 15,40-45.51-54]. Křesťan touží po tom, aby toto tělo mohl obléci hned v okamžiku smrti, neboť jen tenkrát nebude shledán nahým. Překlad v. 3 je velmi nesnadný. Hejčl překládá: „Sténáme, poněvadž toužíme se ještě přiodíti svým obydlím v nebesích, jen budeme-li shledáni oděni, nikoli nazí“ [= bez těla]. Žilka: „Jen nebudeme-li shledáni nahými, i když se jím odějeme“. Podle tohoto posledního překladu by bylo lze nahotou myslit nepřipravenost člověka [po př. snad: „duše“] pro nebeské tělo [sr. Zj 3,17; 16,15; Mt 22,11]. – Nahota ve smyslu naprosté nouze a ubohosti: Ř 8,35; 1K 4,11; 2K 11,27. Ve SZ o mravní a náboženské ubohosti: Ez 16,7. 37; Na 3,5 a j.