Mstitel, mstíti

Mstitel, mstíti. Ve starověku patřila msta, zvláště msta za prolití krve, t. z v. krevní msta, k povinnostem primitivního právního řádu společenského [Gn 9,5n; Nu 35,31]. Souviselo to s názorem na naprostou posvátnost krve jako sídla života [Lv 17,1]. Odtud výrazy „pomstíti, očistiti krev“ [2Kr 9,7; Jl 3,21], „pomsta krve“ [Ž 79,10] a p. Nejbližší příbuzný zavražděného měl povinnost zabíti vraha [Lv 25,48n; Nu 27,10n] bez ohledu na to, zda šlo o vraždu nebo o zabití. Tak se ovšem i m-l octl v nebezpečí, že bude zavražděn. Když Saul žádá na Davidovi, aby ho pomstil nad jeho nepřáteli z řad Filištínských, má na mysli zničení Davidovo právě s ohledem na krevní mstu, kterou chce uvaliti na něho [1S 18,25]. Nevykonaná krevní msta byla pokládána za něco úchylného [sr. 2S 16,5-11; 1Kr 2,44-46]. Teprve pomsta obnovila porušený stav. A protože krevní msta byla v podstatě záležitostí celé čeledi, docházelo často k vyhubení celých rodů [sr. 1Kr 15,29]. I ve SZ se mluví na mnohých místech o mstě jako o samozřejmé povinnosti. Zabití Kaina mělo býti „mštěno sedmnásobně“ [Gn 4,15 sr. v. 24], Samson se modlí, aby se směl pomstíti na nepřátelích [Sd 16,28], Hospodin vyzývá Mojžíše, aby pomstil Izraelské nad Madianskými [Nu 31,2], ba Hospodin sám je mstitel [Na 1,2; Jr 5,9.29; Ž 99,8] a mstí [*navštíviti, *vyhledávati, *odplacení] nejen bezbožnost a krutost nepřátel Izraelových [Ez 25,12], ale i zrušení smlouvy [Lv 26,25]. Mojžíšův Zákon ovšem zavedl určitá zmírnění krevní msty a msty vůbec [Lv 19,18] a tak odstranil její surové rysy [Dt 24,16]. Byla zřízena *města útočištná, jež zaručovala provinilým řádný soud a ochranu [Nu 35,19.21.24.27; 2S 14,11]. Čím dál, tím patrněji proniká názor, že člověk má přenechat mstu Bohu [1S 24,13 sr. Dt 32,35], jenž připravuje den nebo dny pomsty [Ž 58,11; Jr 11,20; Ez 25,14.17; Mi 7,4 sr. L 21,22].

NZ-u je samozřejmé, že pomstu nutno přenechati Bohu a dáti tak průchod Božímu hněvu [Ř 12,19; Žd 10,30], neboť Bůh zcela určitě zjedná právo spravedlivým [L 18,3-8] a při posledním soudu anebo už nyní ztrestá bezbožníky [L 21,22; Zj 6,10; 19,2 sr. 1Te 4,6; 2Te 1,8 sr. Iz 66,15]. Někdy má výraz „pomsta“ v NZ význam trestu, zvláště tam, kde jde o činnost vrchnosti [L 18,3 „pomsti mne“ = zjednej mi právo], jež vykonává Boží soud [Ř 13,4; 1Pt 2,14], nebo o činnost apoštolskou [2K 10,6] nebo sboru [2K 7,11].