Mlčeti, mlčení

Mlčeti, mlčení. Umlknutí před Bohem v pokorném očekávání jeho rozhodnutí anebo v tichém přijetí jeho soudů bylo SZ pisatelům výrazem pravé zbožnosti [Ž 37,7; 62,2.6; Ex 14,14; Neh 8,11; Ž 65,2, kde Kral. „na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Siónu chváliti“ lze též přeložiti: „Tobě buď ztišení [umlknutí] chvalozpěv, Bože na Sionu“ [Zeman]; sr. Iz 41,1; Ab 2,20; Sof 1,7; Za 2,13; Zj 8,1]. Ovšem mlčení může býti také výrazem nedůvěry v Boha, zbabělosti, nedostatečného ocenění velkých skutků Božích, jež třeba oslavovat nebo zvěstovat [Ž 30,13; Iz 62,1.6; Jr 4,19; Mt 20,31; Mk 10,48; L 19,40; Sk 18,9], nebo zatvrzelé neochoty k vyznání hříchů [Ž 32,3-5]. Mlčí-li Bůh, je to pro věřícího největším utrpením a naplňuje jej hrůzou [Ž 22,3; 83,2; 109,1; Iz 57,11]. Proto se raduje z každé naděje na Boží promluvení [Ž 50,3]. Mlčící Ježíš před nejvyšší radou [Mt 26,63; Mk 14,61] je pisatelům NZ naplněním Iz 53,7n [sr. Sk 8,32; 1Pt 2,23]. Někdy má výraz mlčení význam říše mrtvých [Ž 94,17; 115,17].

Podle 1K 14,34-35 mají ženy ve shromáždění mlčeti. Je zajímavé, že v některých rukopisech stojí tyto verše až za v. 40. Je možné, ač ne jisté, že jde o poznámku opisovačovu, která stála kdysi na okraji rukopisu, později však byla vepsána do textu. Obsah těchto slov je v jistém rozporu s tím, co je v 1K 11,5.13, kde se předpokládá veřejné vystoupení žen při modlitbě. Není vyloučeno, že ony verše z 1K 14,34n byly vepsány v pozdější době na základě 1Tm 2,11nn, kdy činnost žen ve sborovém životě vykázala některé nebezpečné výstřelky. Je však také možné, že naopak 1Tm 2,11nn zevšeobecňuje pokyn, který byl původně, v 1K 14,34, zahrocen toliko na zvláštní případ neuspořádaného zasahování žen do rozhovorů v prvokřesťanských shromážděních.