Macedonie

Macedonie [nč. pravopisem Makedonie] je část Evropy, jež první obdržela evangelium přímo od ap. Pavla; je dějištěm jeho činnosti misijní i činnosti jeho společníků. Byla to úrodná země, ohraničená na severu pohořím Skardos a Skomius, na západě pohořím Kandavia, na jihu Kambunskými horami a mořem. Na východě hraničila s Thrácií, na severu s Moesií, na jihu s Thessalií. Takto ohraničenou zem prostupovaly od severu k jihu dvě roviny, z nichž jedna jest zavlažována řekou Axios, dnešním Vardarem, ústícím nedaleko Tessaloniky do zálivu Thermaického [Soluňského], druhá rovina jest svlažována řekou Strymon [dnešní Struma], ústící do zálivu Strymonského [Orfanského] u Amfipolis. Filipis je poněkud východněji. Mezi oběma zálivy a vyústěním obou řek do moře vybíhá poloostrov Chalkidike jako tříprstá ruka, na jejímž východním výběžku je hora Athos, sahající až do oblasti věčného sněhu [1935 m], s rozsáhlými klášterními budovami řeckých katolíků, mnichů. V době slávy panovali v M. Filip II. [359-336 př. Kr.] a Alexander Veliký [336-323 př. Kr.]; na M. se snad vztahuje Dn 8,5-8. Makkabejští nazývali M. Chittim. V době misijních cest Pavlových [Sk 16,9-12] je to římská provincie [od r. 142 př. Kr.], k níž náleží i Thessalie, spravovaná prokonsulem, který měl své sídlo v Tessalonice. Pavel navštívil makedonská města Neapolis, Filippi, Amfipolis, Apollonii, Tessaloniku a Bereu. Z M. i Řecko [Sk 16,10-18]. Na konci této cesty navrátil se z Korintu do Sýrie po moři. – Později ještě po druhé navštívil M. [Sk 19,21n; 20,1-6, sr. 2K 2,13; 7,5; 1Tm 1,3], Povaha makedonských křesťanů se nám líčí ve světle velmi příznivém, upřímnost Berienských jest dávána za příklad [Sk 17,11]; k Tessalonicenským měl apoštol zvláštní příchylnost [1Te 2,8.17-20; 3,10]; Filippenští jsou chváleni pro láskyplnou péči o apoštola [F 4,10.14-19 sr. 2K 8,1-5]. Mezi spolupracovníky Pavlovými bylo několik Makedoňanů: Gaius, Aristarchus [Sk 19,29], Sekundus [Sk 20,4]. Z Ř 15,26 se dovídáme o sbírce makedonských křesťanů pro jerusalemský sbor.