Lotr

Lotr. Tak překládají Kral. ve SZ dvě různá slova, jež obě označují násilnou loupeživost. I kněží pro svou hrabivost jsou nazýváni l-y [Oz 6,9] a obviňováni, že z domu Božího pomohli učinit peleš lotrovskou [Jr 7,11 sr. 12,9]. Jak Kral. těmto slovům rozuměli, je vidět z toho, že jedno z nich překládají také nešlechetník [Dn 11,14 „synové nešlechetní“], lítá zvěř [Iz 35,9], zhoubce [Ž 17,4], loupežnictví [Oz 7,1]. Soldatesku označují Kral. jako lotříky [1S 30,8.15; 2Kr 5,2; 6,23; 13,21; 24,2]. Tentýž hebr. výraz překládají také jako vojsko [Gn 49,19; 2,S 22, 30; Jb 29,25]. Řecký výraz v NZ označuje lupiče, který číhá při silnicích na pocestné [2K 11,26]. Když Ježíš u Mt 21,13 mluví o peleši lotrovské, navazuje zřejmě na Jr 7,8-11. Jak tomu rozuměl, je zřejmé z J 2,16. Kněží podle něho učinili z chrámu úkryt a útočiště lupičů, když spojili bohoslužbu s obchodem, osobním obohacováním a ukájením hrabivosti při prodeji obětních zvířat a výměně peněz za peníze chrámové. Je zajímavé, že Josephus slovem l. označuje zeloty, kteří své politické odpůrce obírali o majetek. Možná, že také u L 10,30.36 jde o zeloty. Pak by Ježíš tímto vypravováním naznačil i to, že nesouhlasí se způsobem, kterým zeloti chtěli sloužit Bohu. Ježíš totiž byl v ustavičném nebezpečí, že bude zaměňován se zeloty, kteří chtěli přivést království Boží znovuzřízením samostatnosti Izraele pozemskou akcí. Snad i Barabáš byl zelota [J 18,40 sr. Mk 15,7; Mt 27,16]. Možná také, že oba lotři, ukřižovaní s Ježíšem [Mt 27,38nn], patřili mezi zeloty, a že Ježíš byl Pilátem považován za zelotu, který nadto chtěl být králem. Jeden z těchto l-ů se stal pod dojmem Ježíšovy mírnosti a odpouštějící lásky vyznavačem Kristovým [L 23,39-43].