Lazar

Lazar [hebr. *Eleazar]. – 1. Přítel Ježíšův [J 11,1n], mladší bratr sester Marie a Marty; bydleli v Betany nad horou Olivetskou, kde je doposud ukazován jejich dům. Pro blízkost Jerusalema býval dům Lazarův velmi často útočištěm Ježíšovým [J 18,2; L 21,37; 22,39; 10,38; J 12,1.2]. Lazar se stal podnětem největšího zázraku Ježíšova [J 11,1-45], kterým chtěl nade vši pochybnost dokázati nekajícím vůdcům v Jerusalemě svoje mesiášství. Podle židovského názoru pobývala duše zesnulého celé tři dny nad tělem, usilujíc o oživení svého dosavadního nástroje, čtvrtého dne nastal rozklad těla, a proto všecky oživovací pokusy jsou marné. Proto J 11,39 podotýká, že L. ležel v hrobě už čtvrtý den. Ježíš vzkřísil Lazara. Zázrak učinil podle vypravování Janova hluboký dojem na zástupy, ale tím spíše podnítil vůdce národa k rozhodnému jednání proti Ježíšovi [J 11,47-53].

Ježíš od té doby „nechodil zjevně mezi Židy“ [J 11,54], odešel do Efraim na pomezí oblasti samaritánské. Teprve šest dní před velikonocí přišel do Betany [J 12,1], kde mu připravil hostinu nějaký Šimon, kdysi malomocný [J 12,2-11 = Mt 26,6-13 = Mk 14,3-9]. Lazar byl jedním ze stolujících s ním. Stará církev se domnívala že Šimon malomocný byl otec Marie a Marty i Lazara. Jiní zase z L 7,36.44 mají za to, že Šimon byl oním farizeem a vysvětlují tím přátelství farizeů z Jerusalema s Lazarem a jeho sestrami. Podle jiné pověsti byl Lazar onen bohatý mládenec [Mt 19,16-22; L 18,18], kterého Ježíš zamiloval [Mk 10,17-21]. Jisto je, že o Lazarovi později už nic neslyšíme. Vykládá se to tak, že musel utéci, aby nepadl za oběť rozzuřeným vládcům v Jerusalémě [J 12,10.11].

2. Lazar, nemocný muž ze známého vypravování nebo podobenství Ježíšova [L 16,19-31]. Snad ani nešlo o určité jméno, nýbrž o symbol. Neboť Lazar znamená „Bůh pomohl“. Je zajímavé, že mezi křesťany dostaly nemocnice jméno „lazarety“. Účelem podobenství je podati ilustraci k povědění L 16,9n.