Kanaan, Kanán

Kanaan, Kanán. – 1. Syn Chámův, vnuk Noe, praotec Feničanů a jiných národů usedlých v Palestině před příchodem Izraelských [Gn 10,6.15]. Kananejci ovšem byli Semité, nikoli Chamité. Jsou-li v bibli označeni za Chamity [Gn 9,18n], stalo se tak z příčin náboženských [Gn 9,25nn].

2. Označení země Kananejské, původně krajiny nížinaté, ležící při Jordánu, později přenesené na celou krajinu západně od Jordánu [Gn 12,5; 16,3; 23,2.19; Joz 14,1; Sd 1,9n; Ž 135,11]. V dopisech z Amarny ze 14. stol. př. Kr. je K. označení pro Fénicii; akkadský název kinachnu je odvozen od kinachu – červená, nachová vlna, takže tento název znamená totéž, co řecké Foinikia, země nachu [Speiser podle dokumentů z Nuzi]. Egypťané tímto jménem označovali celou západní Sýrii. Se jménem K. byla často spojována velká schopnost obchodnická. Na př. Iz 23,8, kde mají Kral. kramář a 23,11: Kral. překládají tržiště, Oz 12,7 kramář – v pův. textu: Kanaan. Sof 1,11 obsahuje proroctví o vyhlazení oboru „kupců“ [hebr. kananejských] a podobně Za 14,21 o vyhlazení kupců v chrámě [Kral.: Kananejský, ale sr. Mt 21,12n]. Izraelci ovládli K. za vedení Jozue postupnými výpravami. Rozdělení země provedeno knězem Eliezerem, Jozuem a 10 vůdci z lidu losem [Joz 18,6].

V minulém století zahájené vykopávky poskytují hojný materiál k poznání země před příchodem Izraelských.