Heslo
Hněv lidský
Hněv lidský jako silné vzrušení mysli, spojené s odporem k člověku, je předmětem častých SZ i NZ výstrah a zákazů [Lv 19,17n; Ž 37,8; 76,11; Př 12,16; 15,1; 19,11; 27,4; 29,8; Kaz 1,18; 7,9; 11,10]. Mt 5,22 mluví o třech stupních hněvu a třech stupních trestu, symbolisovaných třemi stupni soudu [místní soud, soud před synedriem v Jerusalemě a poslední soud, soud Boží, mohoucí odsouditi k ohni pekelnému], sr. 1J 3,15. H. je výrazem porušení bratrství a v posledku nenávisti. Proto Ef 4,26n varuje „Hněvejte se, a nehřešte“ [Žilka: „Hněváte-li se, nehřešte“, Baur: „Neprohřešte se při hněvu“], t. j. chraňte se i při silném vzrušení odporu hořkosti, zlomyslnosti, zlosti a p. a dbejte, aby co nejrychleji [„do západu slunce“] toto vzrušení pominulo, abyste nedali příležitost ďáblu [sr. Ef 4,31n]. Podobně Ko 3,8n; 1Tm 2,8. Proto také „biskup nemá být hněvivý“ [Tt 1,7]. Jk 1,19n snad myslí na falešnou „horlivost“ při vyučování a náboženských rozmluvách a při posuzování a odsuzování bližních; Jakub připomíná, že tato hněvivá vášeň nepřispěje k uskutečnění Boží spravedlnosti. O hněvu Ježíšově čteme v Mk 3,5, když se setkal s naprostým nepochopením Božího příkazu lásky. Zj 11,18 a 12,12 mluví o hněvivém odporu národů a draka proti Bohu a jeho církvi.
Sr. Prchlivost.