Hadačství, hádání

Hadačství, hádání bylo rozšířeno za všech dob a u všech národů. Starý Orientálec téměř v každém úkazu přírodním viděl odpovědi na své zvídavé otázky o pravděpodobném výsledku svých podniků, ať válečných nebo jiných. Mimořádná moc byla však přisuzována drobopravectví [haruspicium], ptakopravectví, astrologii [hvězdopravectví] a věštění ze stromů [2S 5,24]. U starých Sumerů byla věštěna budoucnost házením dřeva [sr. Kaz 11,3]. V bibli je mnoho zmínek o různých formách hadačství jako skrze šípy [střely 1S 20,20n; 2Kr 13,15n; Ez 21,20], posvátné losy [1S 14,40n], hůl [Oz 4,12], koflík [Gn 44,5], obrazy [Za 10,2; 1S 15,23], játra [Ez 21,21], sny [Dt 13,2n; Sd 7,13; Jr 23,32], vítr a mraky [Kaz 11,4] a j. méně jasné náznaky [viz Bič II., 150nn]. K známému oddílu Gn 44,5 připojují někteří výkladem popisy t. zv. „pohárového orakula“, jak je známe z mimobiblických textů. Koflík se naplnil vodou až po okraj. Nato byly do něho házeny zlaté nebo stříbrné plátečky s podobiznou tazatelovou. Podle toho, jak se tato podobizna zrcadlila ve vodní hladině, hádalo se na osudy tazatelovy. Jindy byl nad pohár umístěn prsten na niti. Podle výkyvů a doteků prstenu jak poháru, tak hladiny vodní se soudilo na budoucnost tazatelovu. Snad byly do poháru nalévány také dvě tekutiny a ze vzniklých obrazů byla věštěna budoucnost. Jindy bývala voda různými čarami a zaklínáním připravena k věštecké činnosti a p. Mojžíšův zákon zapovídal jakékoliv hadačství [Dt 18,11], protože bylo spojeno s pohanským kultem a zaříkáváním, vedlo od důvěry v Boha a bylo výrazem snahy obejít pravoplatné Boží rozhodnutí [sr. 1S 15,22n]. Hadači patřili k oněm „činitelům nepravosti“, o nichž je v bibli často řeč. Bůh opatřil svůj lid jinými prostředky k zjevení své vůle. Jen tenkrát, když je opuštěna poslušnost Božích zákonů, odstoupí i jeho zjevení. Pak se lidé obracejí k hadačům; stejně za dnů Ježíšových a první církve [Sk 8,9 Šimon Mágus, Sk 13,6.8 Barjezus, Sk 19,13.19; L 11,19] jako za dnů našich.