Amalechitský

Amalechitský. Amálekovci, starý arabský kmen či národ, žijící mezi jižním pomezím Palestiny, pouští Fárán a Egyptem na poloostrově Sinaiském, v době exodu z Egypta hlavně kolem Kádes Barnea [Nu 13,29-30; 14,25]. Byl to bojovný pastýřský lid, dovozující svůj původ od Amalecha, vnuka Ezauova. Podle Balámova výroku, zachovaného v Nu 24,20, byl Amalech „počátek národů“. Není úplně zřejmo, co se tím míní; patrně se naráží na jejich zavile nepřátelský postoj proti Hospodinu i proti jeho lidu. Podle Ex 17,8-16 byli poraženi v Rafidim, což Mojžíš vepsal na příkaz Boží do knih na památku [Ex 17,14]. Jejich náčelníci, králové, sluli obecně *Agag [Nu 24,7]. V 1S 15,5 je zmínka o městě Amalecha. Když táhli do boje, brávali s sebou všecko, co měli, i svá stáda [Sd 6,5]. Jednou se s nimi Izrael střetl vojensky přes výslovný zákaz Hospodinův a těžce odpykal svou neposlušnost. „Amalechitský zajisté a Kananejský“ porazili je a zahnali až do Horma [Nu 14,43-45]. Podle Dt 25,17-19 [sr. Ex 17,8-16] byl proti A. vydán vyhlazovací zákon. Boj s nimi byl velmi rozhořčený. Po smrti Jozue se s nimi shledáváme v hornatině Efraimově [Sd 12,15; 5,14] a jako se spojenci Eglona, krále moabského, aby Izraelcům vyrvali „město palmové“ (Jericho?) [Sd 3,13]. Spolu s Madiánskými sužovali sev. části země izraelské [Sd 6,3.33]. Nájezdům učinil konec až král Saul [1S 15], který je porazil od Hevila, na jihu Judstva, do Sur u Egypta. Zajal přitom krále a získal mnoho kořisti, kterou měl jako klatou obětovati Hospodinu, ale kterou si svévolně podržel pro sebe. Ještě i David s nimi rozhořčeně bojoval [1S 27,8-9; 30,1-20]. Zbytky jejich byly vypleněny teprve za Ezechiáše [1Pa 4,43], ale ještě Aman je zván Agagský (= amalechitský)!