Zrno

Zrno. Království nebeské, jež přišlo v kázání evangelia a v osobě Ježíše Krista, je podle Mt 13,31n; Mk 4,31n; L 13,19 podobno nepatrnému hořčičnému z-u [*Hořčice], jež zasazeno přinese nesrovnatelný účinek, zasahující celý svět [‚ptactvo nebeské‘, sr. Ez 17,22n; 31,6; Dn 4,9.18]. U L 17,6 je víra srovnávána s hořčičným zrnem, jež je kladeno v protiklad k *moruši, o níž se v době Ježíšově soudilo, že může dosahovat stáří až 600 roků právě proto, že byla neobyčejně pevně zakořeněna. Ve srovnání s tím, co může víra dokázat, je víra sama něco nepatrného, zdánlivě bezmocného. Ale je v ní moc, jež je s to vykořenit i pevně usazený strom [sr. Mt 17,20; 21,21; Mk 11,23; 1K 13,2] právě proto, že hledí k tomu, jenž stvořil hory [Ž 65,7; 90,2] a jemuž není nic nemožného.

U J 12,24; 1K 15,37 je pšeničné z. uvedeno v souvislosti se vzkříšením. J 12,24 upozorňuje na nutnost utrpení a smrti Ježíšovy, jež přinese tak jako z., vložené do země, mnohý užitek, 1K 15,37 užívá obrazu k vysvětlení některých podrobností, jež byly spojeny s otázkou vzkříšení v korintském sboru: tak, jako z. po zasetí do země ‚zahyne‘, ale opět se probudí k novému životu v jiné podobě, tak i zesnulí v Kristu znovu vstanou s novou tělovostí [s proměněným tělem]. „Toto dění je… způsobeno mocí Boží, který semeni sám dává tělo… Je zachována jednota podstaty, t. j. lidské osoby, ale ve dvou naprosto odlišných tvarech, tělech, spojených Božím divem, vítězícím nad přeryvem smrti“ [T. B. Souček, Výklad 1K, str. 172n].