Železo, železný

Železo, železný. Palestina byla poměrně chudá na ž., ač Dt 8,9 se praví, že „její kamení je ž.“. Patrně se tu myslí na čedičové skály v Zajordání a na sv pomezí Palestiny. Někteří badatelé se domnívají, že hebr. barzél [překládané obyčejně železo] znamenalo původně pec na tavení rudy; toto jméno bylo přeneseno na tavený kov. Že ž. bývalo vzácné, je vidět i z toho, že Joz 6,19.24 vypočítává ž-é nádoby mezi vzácnou kořistí z Jericha a že měď a ž., stříbro a zlato si odváželi Rubenovci, Gádovci a Manassesovci do svých sídlišť v Zajordání, když se vraceli od dobývání předjordánské zaslíbené země [Joz 22,8]. Bible také připomíná výslovně jako zvláštnost, že hrot kopí Goliášova byl ze ž-a [1S 17,7]. Bohatá ložiska ž-é rudy byla v Deir el-Kamaru, 20 km j. od Bej rútu, na Libanonu a u Aleppa, dále v Malé Asii, na Kypru a v krajině j. od Mrtvého moře, zvl. kolem elatského zálivu, dále sev. od Jabboku v Zajordání. Dt 3,11 připomíná ž-né [basaltové?] lože ammonitského krále Oga. Je příznačné, že území tohoto krále souviselo s rudnými kraji zajordánskými. Mělo se za to, že ž-a počali užívati Babyloňané mezi r. 1100–900 př. Kr., ale nyní máme doklady, že tavírny ž-a byly v Malé Asii už kolem r. 1400 př. Kr., patrně na území starých Hetitů [Hetejců]. Ruda byla tavena v pecích [Dt 4,20; 1Kr 8,51; Jb 28,2], postavených z kamene a roztápěných dřevěným uhlím, do něhož byl vháněn ke zvýšení žáru vzduch silnými měchy [Ez 22,20, sr. Jr 6,29]. Zdá se, že Filistinci se naučili zpracovávat ž. už ve své původní vlasti [na Krétě, sr. 1S 13,19-22]. Teprve po porážce Filistinských za Saula a Davida se stalo užívání ž-a obecným i v Izraeli, i když se dobré ž. většinou muselo dovážet ze Zámoří [Taršišu], Řecka a ze sev. kraje černomořského [Jr 15,12; Ez 27,12.19].

Podle Gn 4,22 byl *Tubalkain Lámechův z pokolení Kainova, zpracovatelem mědi a ž-a. Nu 35,16; Dt 19,5 připomíná ž-né sekery a jiné kovové nástroje, Joz 17,16 mluví o ž-ných válečných vozech [sr. Sd 1,19; 4,3.13]. O zbraních ze ž-a a ž-ných pancířích čteme v 1S 17,7; Zj 9,9, o hospodářských nástrojích ve 2S 12,31; Am 1,3, o stavebním nářadí a potřebách v 1Kr 6,7; 1Pa 22,3, o rydlech u Jb 19,24; Jr 17,1, o rybářských hácích a vidlicích u Jb 40,26, o poutech a řetězích v Sd 16,21; Ž 105,8; 107,10; 149,8, o ž-ných závorách v Ž 107,16; Iz 45,2, o branách ve Sk 12,10, o ž-ných modlách u Iz 44,12; Dn 5,4 a pod.

Podle Ex 20,25; Dt 27,5; Joz 8,31 musel být kamejný oltář postaven z neotesaných kamenů. Ž-ný nástroj se ho nesměl dotknouti. Snad se tím mělo zabrániti vytesávání nějakých figur na oltáři, jež by sváděly k modlářství [sr. 1Kr 6,7].*

Bezoblačná, bezdeštná obloha je přirovnávána k ž-u [Lv 26,19] právě tak jako zarputilost a zatvrzelost Izraele [Jr 6,28], který měl ž-nou šíji [Iz 48,4]. Jeremiáš byl Bohem postaven v Judstvu jako železný sloup [Jr 1,18n], kterému nebude lze odolat [sr. Jr 15,12.20]. „Spravovati prutem ž-ným“ = říditi ž-nou berlou, jež je znakem pevné, neomezené vlády [Zj 2,27; 12,5; 19,15, sr. Ž 2,9].