Heslo
Zakletí, zaklínač, zaklínání, zaklínati
Zakletí, zaklínač, zaklínání, zaklínati. Zaklínači patřili mezi t. zv. ‚činitele nepravosti‘ [Ž 5,6; 6,9; Oz 6,8 a j.], *čarodějníky, kteří předstírali, že jsou media duchů zemřelých [Dt 18,11; 2Kr 21,6; Iz 19,3] a že jsou s to je vyvolávat pomocí zaříkávacích formulí. SZ zná několik druhů těchto zaklínačů [Dt 18,10nn, viz Bič II., str. 133], mezi něž patřili i z-ači hadů, kteří šeptem pronášenými slovy získávali moc nad plazy [Ž 58,6; Kaz 10,11; Jr 8,17].
V Lv 5,1 jde o kletbu, v Nu 23,23 o věštění, věštbu [nepříznivou], ve Sk 19,13 o vymítání zlých duchů [*Vymítat], v Nu 5,19; Mt 26,63; Mk 5,7 o zapřísahání. Hebrejština má pro tyto výrazy několik různých slov, jež Kral. nepřekládají vždy stejně.