Čarodějník, čarodějství, čarování, čáry

Čarodějník, čarodějství, čarování, čáry jsou rčení a pojmy, vyskytující se v Bibli nejvíce ve zprávách o Babylonii a Egyptě [Ex 7,11n; 8,7]. Souvisí s fetišismem [vírou v životní látku, která naplňuje určité předměty nebo osoby, rozmnožujíc život těch, kteří se s touto látkou dostanou do styku] a s animismem [vírou, že vše živé ve světě naplňují duchové, které nutno zaklínat, buď aby byli učiněni neškodní, anebo aby sloužili lidským potřebám]. Čarodějové měli podle víry vrstevníků schopnost a moc ovládati duchy a upozorňovati na předměty, plné životní síly. Sami byli této síly plni. To vzbuzovalo posvátnou hrůzu před nimi i strach, aby své moci nezneužili. Do oboru čarodějství náležela i věštba a astrologie [hádání z hvězd]. Je zajímavé, že v zemi chaldejské měli hadači a čarodějové čestné postavení [Dn 5,11] v národě.

I u Izraelců, zvl. v dobách náboženského úpadku, hrálo čarodějství značnou úlohu: Nu 22,7; Joz 13,22; 1S 28,7-8.

Zákonem Mojžíšovým bylo čarodějství přísně zakázáno [Dt 18,10-14] jako vzpoura proti Bohu [1S 15,22n], jež pozůstávala ve snaze obejíti vůli Hospodinovu nebo vnutit mu vůli lidskou. Ve SZ bylo čarodějníků mnoho druhů. Jsou vypočítány v Dt 18,10 n. Dr Bič [II. 133] je charakterisuje takto: věštec věštil z losů nebo vystřelených šípů anebo vyvolával ducha zemřelého [1S 28,8]; planetník věštil z mraků anebo tu šlo o jasnovidce; čarodějník je jednou určen jako ten, který věštil z poháru [Gn 44,5]; kouzelník s činností blíže neurčitelnou; losnik, t. j. zaklínač, jenž svou činností poutá; zaklínač [snad: mrtvých] podle mimobiblických pramenů věštil buď z vody nebo z letu orlů; hadač [věštec]; černokněžník, dotazoval se mrtvých. Jsou to vesměs „činitelé nepravosti“, o nichž čteme na př. u Jb 31,3; 34,8 a zvl. v žalmech [5,6; 6,9; 14,4; 36,13; 92,8.10; 94,4]. Sr. Oz 6,8; Mt 7,23. V Řecku bylo čarodějství pokládáno za nejhorší podvod. Toto mínění převládá také v NZ, jak je to zdůrazněno ve Sk 8,9 ve zprávě o Šimonovi-čarodějníku [sr. Sk 13,6-8]. Ap. Pavel vypočítává čarování mezi skutky těla hned za modloslužbou. Řecký výraz [farmakeia], kterého užívá, znamená původně míchání jedu, pak vůbec „lékařskou“ magii, kouzelné nápoje, jimiž se má obejít vůle a moc Boží. Sr. Zj 21,8; 22,15, kde čarodějník je rovněž uveden hned vedle modláře. Zj 18,23 a 9,21 překládají Kraličtí tentýž řecký výraz pojmem „trávení“, t. j. připravování kouzelných jedů.