Vdechnutí

Vdechnutí. O Písmu se praví ve 2Tm 3,16, že je ‚vdechnuté od Boha‘ [theopneustos = duchem Božím prodchnuté, dýchající Božím duchem, naplněné Božím duchem]. Chce se tím říci, že Bůh vdechl životodárnou pravdu Písmu, tak jako vdechl v chřípě člověka dchnutí života [Gn 2,7] a jako ‚dchnutí Všemohoucího‘ [Kral. ‚*nadšení‘] činí lidi rozumnými [Jb 32,8]. Pisatelé Písma, Boží proroci byli puzeni Duchem sv. [2Pt 1,21]. Právě proto, že je Písmo prodchnuté životodárným duchem Božím, „je užitečné k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby byl člověk hotový Boží člověk a pohotový ke každému dobrému dílu“ [Žilkův překlad 2Tm 3,16n]. Je příznačné, že výraz theopneustos se nevyskytuje v klasické a pozdější řečtině, leda výjimečně ve spisech, jejichž autory byli Židé. Řečtina užívá jiných výrazů, jež označují oblast pohanského věštění a pohanských mystérií. Že 2Tm 3,16 užívá neobvyklého výrazu theopneustos, ukazuje na snahu odlišit se od pohanské terminologie, jež předpokládá vytržení mysli. Teprve hellenistická theologie chápala toto místo ve smyslu pohanské inspirace. Athenagoras si představoval Ducha jako flétistu, jenž užívá proroka za svůj nástroj. Ale NZ v souhlase se SZ-em mluví o tom, že Bůh ‚ukázal‘, ‚řekl‘ své poselství prorokům, kteří pak napsali to, co viděli a slyšeli. Nebyli pouhým perem v rukou Božího ducha. Vidíme je ostatně přímo při myšlenkové práci, jak se snaží vystihnout přiměřenými slovy to, co mají na mysli [sr. 1K 7,10.12.25.40]. *Bible. 74b.