Trn, trní

Trn, trní. Hebrejština má nejméně 17 různých slov, jimiž označuje bodlinaté rostliny a keře, vyskytující se ve velkém množství v Palestině. Kral. pak tytéž hebr. výrazy překládají brzy t., brzy *bodláčí, bodlák nebo hloží. Jde o potravu koz, mezků, oslů a velbloudů. T-í se užívalo k topení [Ž 118,12; Kaz 7,6]. Dosahovalo někdy obrovské výše, zvláště na úhorech [Gn 3,18; Př 24,31], takže muselo být důkladně spáleno dříve, než se mohlo přikročiti k orání. Hojně bylo užíváno t-í jako plotů kolem polí, pastvin nebo stanů [Př 15,19; Oz 2,6]. Podle Sd 8,7.16 se užívalo t-í a bodláčí také k mrskání. Vykladači však mají za to, že „bodláčí pouště“ je odborný název pro ostré bodce mláticího nástroje, železných bran, jimiž byla rozdírána těla pobitých nepřátel [sr. 2S 12,31; Iz 41,15]. Jiní se domnívají, že jde jen o obraz velmi přísného potrestání. Také ve 2Pa 33,11, kde Kral. nechávají Manassesa skrývat se v t-í [sr. 1S 13,6], jde spíše o kroužek, jenž byl protahován nosem zajatce [sr. 2Kr 19,28; Iz 37,29; Ez 29,4; 38,4, kde totéž hebr. slovo je přeloženo českým udice]. Koruna z t-í, jež byla podle Mt 27,29 vsazena na hlavu Ježíšovu, byla prý zhotovena z jujubového [cicinkového] keře (Zizyphus spina Christi) s dlouhými, ohebnými větvičkami a listy, podobnými listům břečťanu, jakými ozdobovali své hlavy císařové a vojevůdcové.

T-í a bodláčí je častým obrazem Božího soudu a trestání [Gn 3,18; Jb 31,40; Př 24,31; Iz 5,6; 7,23; 32,13; 34,13; Jr 12,13; Oz 2,6; 10,8; Žd 6,8]. Tak jako t-í bývá bezohledně a důkladně vypleněno, tak budou vypleněni ti, o nichž mluví 2S 23,6; Iz 33,12; Na 1,10. Zhasnou tak rychle jako oheň z t-í [Ž 118,12]. Zeman překládá Ž 58,10: „Dříve než si vaše hrnce uvědomí bodlák [t. j. dříve než pocítí jeho oheň], [Bůh] to smete [t. j. úmysly nepřátel], ať je to syrové, ať je to ve varu“. T-í sloužilo za palivo na širém poli. Poněvadž mohlo být užíváno k tomuto účelu jen naprosto suché, mohl ostrý vítr snadno odvát toto palivo a tak znemožnit vaření, t. j. obrazně zlé záměry lidí.

Př 22,5 praví, že na cestě převráceného jsou t-í a osidla, t. j. utrpení a neočekávaná nebezpečí. Není jisté, zda se tu myslí na těžkosti, které připravuje převrácenec druhým anebo sobě [sr. Př 15,19]. Zdá se však, že druhá část verše naznačuje, že jde o utrpení a nebezpečí, nastražená druhým. Př 26,9 mluví o trnu v ruce opilého; je právě tak nebezpečný jako přísloví v ústech blázna. Neboť blázen dovede svými výroky jen zraňovat druhé [sr. Př 26,7]. „Býti t-ím v očích“ [Nu 33,55; Joz 23,13; Sd 2,3] = býti bolestným nebezpečím, býti protivným. Ez 28,24 prorokuje, že pohanští národové, kteří byli kdysi trnem v životě Izraelců svým modlářstvím a neřestností, pominou a ztratí svou nepřátelskou moc. „Lilium mezi t-ím“ [Pís 2,2] = něco naprosto odlišného od okolí a nesrovnatelného s ním.

U Mt 13,7; Mk 4,7.18; L 8,7.14 je t-í obrazem časných starostí a klamavého bohatství, jež dusí zvěstované slovo.