Triumf slaviti

Triumf slaviti, triumfovati, kráčeti ve vítězném průvodu, v němž orientální vítězové a césarové vedli své spoutané odpůrce. Ko 2,15 označuje cestu kříže za triumfální pochod Kristův, v němž veřejně, t. j. před lidmi i anděly „potupil“ – protože odzbrojil – všecky odpůrce, kteří se pokusili vzbouřiti proti jeho svrchovanosti a státi se samostatnými mocnostmi, ač byli původně stvořeni pro něho a skrze něho [Ko 1,16; 2,10]. Pisatel Ko tu myslí na nadzemské mocnosti, které v kříži Kristově byly spoutány [sr. Mt 28,18; 1K 2,8; 15,24-26; Ef 1,21; F 2,9n; 1Pt 3,2] a tak ztratily svůj význam ve spásném díle Božím. Proto by od čtenářů Ko bylo bláhové, kdyby těmto mocnostem prokazovali mimořádnou úctu na úkor Kristův a přeceňovali jejich moc. Tak toto místo vykládají řečtí otcové a většina novějších exegetů. Jiní však myslí výrazem t. na řecké slavnosti Dionysovy, při nichž v slavnostním průvodu byly zpívány oslavné písně na svědectví slávy a moci tohoto božstva. Podle toho by smysl oddílu byl ten, že Bůh, zjeviv se na kříži Kristově, zbavil andělské mocnosti, skrze něž se dříve blížil lidem [sr. Sk 7,38.53; Ga 3,19 Žd 2,2], jejich dosavadního úkolu, a jako by v triumfálním průvodu veřejně ukázal, že všecka sláva platí Kristu, jenž se stal jediným svědectvím Boží spasitelné činnosti [sr. Mt 25,31; 26,53; Zj 19,10; 22,9]. Nejde tu o triumfování nad těmito mocnostmi, nýbrž o veřejné vyhlášení jejich služebného charakteru a postavení. Bůh ukázal, že tyto mocnosti jsou poddanými služebníky Synovými [sr. Ko 2,10; L 2,10.13; Mk 1,13; L 22,43; Mt 28,2]. Bůh slavil t. skrze Krista [„skrze něj“, v. 15], přibiv jej na kříž a zjeviv tak svou slávu. – Stejného řeckého slova (thriambeuein) je užito i 2K 2,14 [Kral. : dává nám vítězství]: apoštol tu sám sebe vidí jako zajatce, kterého Kristus vede ve svém triumfálním průvodu, t. j. ve vítězném pochodu svého evangelia ve světě.