Heslo
Sobotní cesta
Sobotní cesta, přesněji cesta jednoho dne sobotního [Sk 1,12], tj. vzdálenost, kterou bylo dovoleno ujít v sobotu, aniž se člověk prohřešil proti nařízení sobotního klidu. Podle Sk 1,12 to byla vzdálenost mezi horou Olivetskou a Jeruzalémem, jež vzdušnou čarou měřila asi 773 m, vyšlo-li se z východní jeruzalémské brány. Pěšky musela být mnohem delší. Podle židovských předpisů měla s. c. měřit 2000 loket, tj. asi 1 km. Židovští vykladači se dovolávali jednak Ex 16,29, kde je nařízeno nevycházet z ležení v den sobotní, jednak Nu 35,5, kde je určeno, že každé levitské město mělo mít vyhrazený prostor po 2000 loktech od městských zdí na všechny strany, a konečně Joz 3,4, podle něhož vzdálenost mezi ležením Izraelců a stánkem úmluvy měřilo 2000 loktů, takže muselo být dovoleno urazit tuto vzdálenost i v sobotu, chtěl-li se lid dostat ke stánku úmluvy. Uvnitř města se směl Izraelec volně pohybovat i v sobotu. Židovští učitelé však našli prostředky, aby bylo možno ujíti větší vzdálenost. Bylo dovoleno např. den před sobotou položiti ve vzdálenosti 2000 loktů od města dva obědy a tak prohlásiti toto místo za dočasné sídlo. V sobotu pak bylo dovoleno jíti dalších 2000 loket od tohoto místa.