Rozpomenouti se, rozpomínání, rozpomínati se

Rozpomenouti se, rozpomínání, rozpomínati se. Tyto a podobné výrazy [*pamatovati, *památka, *paměť, *pomněti, *připomínati] patří k základním pilířům SZ zbožnosti. Je jimi vyjadřován poměr mezi Bohem a člověkem a naopak. Když se Bůh rozpomene na člověka, znamená to, že ho chce zahrnout a skutečně také zahrnuje milostí a slitováním [Gn 8,1; 19,29; 30,22; Ex 32,13; 1S 1,11.19; 25,31]. Boží rozpomínání je jeho tvůrčím činem; jím se dostává člověk do docela nových okolností, takže prosba, aby se Bůh rozpomenul, znamená vlastně prosbu za vysvobození z trápení a bídy [Sd 16,28; 2Kr 20,3; Jb 7,7; Ž 74,2; 89,48; 119,49; Iz 38,3; Jr 15,15; Pl 5,1]. Rozpomene-li se Bůh, znamená to, že začíná žehnat [Ž 115,12]. I tenkrát, prosí-li zbožný za to, aby se Bůh rozpomenul na nepřátele, prosí vlastně za vysvobození, neboť Boží vzpomínka na hříšníky znamená Boží soud nad nimi [sr. 1S 15,2; Ž 74,18; 137,7, sr. Neh 6,14; Ž 89,51n]. Z téhož důvodu prosí SZ modlitebník, aby Bůh nepamatoval na jeho vlastní přestoupení [Ž 25,6n], protože při vzpomínce na hříchy by Bůh musel soudit. Izrael se těší zvláště z toho, že se Bůh rozpomíná na smlouvu, kterou uzavřel s praotci, a znovu a znovu tuto smlouvu Bohu připomíná [Gn 9,15n; Ex 2,23; 3,16; 6,5; 32,13; Dt 9,27; Ž 106,45; sr. Ž 105,8; Ez 16,60]. Na základě této smlouvy se odvažují věřící ve SZ doufat, že Bůh se rozpomene i na jejich oběti [Ž 20,4], na jejich skutky, vykonané v poslušnosti [2Kr 20,3; Neh 5,19; 13,14.22.29.31], na jejich přímluvné modlitby [Jr 18,20] a pod.

Základním rysem biblické zbožnosti je rozpomínání na činy Boží v minulosti a na jeho přikázání [Dt 8,2; 1Pa 16,12.15; Ž 42,7; 77,12; 119,52.55; 137,6]. Téměř všecky bohoslužebné předpisy [sr. Dt 6,8nn; Joz 4,1nn. *Připomínání] a bohoslužebná zařízení měly sloužiti tomuto rozpomínání [Nu 15,39n; Dt 8,2; 16,12; Mi 6,5] a pamatování [Dt 5,15; 7,18; 9,7; 16,3; 24,18.20.22], aby byla udržena víra v čistotě a síle. Izrael měl proto pamatovat i na tresty Boží, jimiž musel procházet pro svou neposlušnost [Dt 9,7]. Rozpomínání na Hospodina byla touhou duše každého věrného Izraelce [Iz 26,8]. Je ovšem také hříšné rozpomínání, které probouzí Boží prchlivost [Nu 11,5nn].

V NZ si všimneme pouze těch míst, kde mají Kral. slovesa rozpomenouti se, rozpomínati se, ač do této oblasti patří také *pamatovati, *připomínati, *památka a j. L 1,72 v duchu SZ vykládá zrození Jana Křtitele jako výsledek rozpomenutí Božího na jeho svatou smlouvu a přísahu Abrahamovi, jež se právě narozením Jana Křtitele začínala plnit. I tu je rozpomenutí Boží zároveň jeho spasitelným činem. Podle Zj 18,5 se Bůh rozpomenul na nepravosti Babylona. To znamená, že Babylonu nastává soud a neodvratný pád. Když prosí lotr na kříži Ježíše, aby se na něho rozpomenul, když přijde do svého království, je v tom jednak vyznání víry v budoucí panství Kristovo, jednak modlitba za spasitelné zasažení [L 23,42], jíž Kristus vyhovuje.

Rozpomenutí na určité slovo Ježíšovo připravuje pokání Petrovo [Mt 26,75; Mk 14,72; L 22,61] a vede k víře ve zmrtvýchvstání Kristovo [L 24,6-8], jež Ježíšovo slovo dotvrzuje [J 2,22; 12,16]. Jan je ovšem přesvědčen, že ani toto rozpomenutí není výsledkem přirozeného duševního pochodu, nýbrž dílem Ducha sv. [J 14,26]. Podle J 2,17 také rozpomenutí na určité slovo Písma je výsledkem styku s Ježíšem a znamená docela nové pochopení tohoto slova v tom smyslu, že v Kristu bylo naplněno. Rozpomenutí na slova Ježíšova vedlo k důležitému rozhodnutí v misijní praxi [Sk 11,16nn]. Bez Ducha sv. ovšem ani rozpomínka na slovo Ježíšovo nevede leč k zatvrzení [Mt 27,63].

Podobně jako ve SZ žádá Bůh i podle NZ, aby se člověk rozpomínal na projevy jeho přízně v minulosti [L 16,25]. Pisatel Žd vyzývá své čtenáře k tomu, aby se rozpomínali na předešlé dny, kdy snášeli pro Krista mnohá utrpení [Žd 10,32nn], a tak získali novou odvahu, ale současně je varuje příkladem těch, kteří pro samé rozpomínání na minulost zapomněli na lepší vlast, do níž mají vejít [Žd 11,15]. Také pisatel 2Pt 1,15 usiluje o to, aby se po jeho odchodu mohli jeho čtenáři rozpomínat na zvěst o Ježíši Kristu a jeho království. Kdykoli se Pavel rozpomíná na svůj sbor, vždy to spojuje s děkovnou modlitbou [F 1,3nn; sr. 1K 1,4; Ko 1,2n; 1Te 1,2n; 2Te 1,3].