Heslo
Rozplynouti se, rozplývati se
Rozplynouti se, rozplývati se. Ve SZ jde hlavně o dva hebr. výrazy: mûg = rozpustiti, uvésti do kolísání, kolísati, vlniti se, a mâsas = roztaviti [se], na př. o vosku [Ž 68,3; 97,5; Mi 1,4], o manně [Ex 16,21]. Obou sloves se užívá hlavně v přeneseném smyslu: býti uveden v úzkostlivý zmatek, ve zděšení [o zemi Ž 46,7; 75,4; Iz 14,31; Am 9,5; o horách Ž 97,5; Mi 1,4; Na 1,5; o srdci Ez 21,7.15; sr. Joz 7,5; o duši Ž 107,26; o lidském úsudku Jb 30,22; o chrámu Na 2,6; o obyvatelích Kananejských Ex 15,15; o srdci Egyptských Iz 19,1], zemdlíti, přestrašiti [Iz 13,7; Ez 21,7; Ž 22,15]. Toto „rozplynutí“ je způsobeno přítomností Boží, pohledem na jeho činy, slávu a moc, ale také zármutkem [Ž 119,28], za nímž ovšem žalmista cítí Boží ruku, a působením Božích nepřátel [Ž 22,15], z jejichž ruky čeká žalmista vysvobození.
Podle 2Pt 3,10n v den Páně, který přijde nečekaně jako zloděj v noci [Mt 24,43; 1Te 5,2], vše, co patřilo ke starému *věku, zahyne ohněm. I živly [buď voda, vzduch, oheň, země nebo i hvězdy nebo jako v Ga 4,3; Ko 2,20 andělské bytosti, dosazené nad hmotným světem] se v požáru rozplynou. Jen ti, kteří budou shledáni bez poskvrny a hany, obstojí v tomto Božím soudu. V pozadí tohoto líčení stojí tehdy běžná představa o světovém požáru.