Rozeznání, rozeznati, rozeznávati

Rozeznání, rozeznati, rozeznávati. Stč. rozeznati má několikerý význam. Na př. vyšetřiti, rozsouditi, rozhodnouti [Gn 31,37; 1Kr 8,32], rozlišovati [Lv 10,10; 2S 19,35; Ezd 3,13 a j.], přesvědčiti se [F 1,10], posouditi [Ř 2,18; Žd 4,12] a pod.

Ve SZ jde především o schopnost rozpoznání dobrého a zlého [2S 19,35; 1Kr 3,9] a rozlišení mezi čistým a nečistým [Ez 22,26; 44,23], svatým a neposvěceným [Lv 10,10]. Prosí-li Šalomoun o srdce rozumné, „aby rozeznal mezi dobrým a zlým“ [1Kr 3,9], myslí především na svou soudcovskou činnost, aby „slýchati uměl rozepře“ [1Kr 3,11]. *Soud. Rozeznávání mezi čistým a nečistým, svatým a neposvěceným bylo především úkolem kněze. Tato schopnost nesmí být otupována požíváním vína a opojného nápoje [Lv 10,9n; Ez 44,21].

Také v NZ se mluví o rozeznávání dobrého a zlého, jež je připisováno dospělým. Děti ještě nemají této schopnosti [Žd 5,14] a musí teprve vycvičit duchovní čidla pro toto umění. – V 1K 12,10 jde o dar rozeznávání, rozlišování duchů, t. j. rozpoznání pravých od falešných proroků. Tento dar Ducha sv. tvoří protějšek k prorockému daru. – Výraz „rozeznání“ v Ju 1,22 je překladem řeckého participia diakrinomenos [= pochybující], které je v nejstarších rukopisech ve 4. pádu a označuje tedy osoby, s nimiž máme míti slitování. Kral. se však ve svém překladu drží recipovaného [obecně uznaného] textu, který má 1. pád, a překládají proto „rozeznání v tom majíce“, podávajíce vysvětlivku: „Majíce rozdíl mezi hříšníky, a to proto, že jinak s napravitelnými a jinak s nenapravitelnými nakládáno býti musí“. Většina novodobých překladů se však drží textu se 4. pádem a překládají: „Mějte slitování s pochybujícími“. – V Žd 4,12 jde o řecký výraz kritikos. Je to označení toho, jenž jest schopen a oprávněn soudit, posuzovat. Slovo Boží je schopno posouditi touhy a myšlenky srdce. – Řecké sloveso dokimazein [= vyzkoušeti, přezkoušeti, sr. L 14,19; 2K 8,22] je přeloženo výrazem rozeznati v Ř 2,18 a F 1,10. V Ř 2,17n vypočítává Pavel vše, čím se chlubí každý opravdový Žid. Mezi jiným jmenuje také schopnost přesně vymeziti a rozlišiti [Kral. „rozeznati“] vůli Boží podle Zákona a tak posouditi, co je dobré a co lepší. Ap. Pavel se modlí, aby láska Filipských se víc a více rozmáhala v poznání a ve všeliké zkušenosti, aby dovedli rozlišiti, čemu dáti přednost [Škrabal], aby se mohli přesvědčiti o tom, na čem záleží [Žilka]. J. B. Souček ve Výkladu ep. Pavlovy Filipským, str. 27 připomíná v této souvislosti, že Jednota bratrská ne bez příčiny zavedla do své věrouky rozlišení věcí podstatných, služebných a případných.

U J 7,17 je užito řeckého slovesa ginóskein [= poznati, rozpoznati]. Ježíš tu udává jednoduchý a naprosto bezpečný prostředek, jak rozpoznati božský původ jeho učení: vážný pokus o plnění vůle Boží, jak ji toto učení zvěstuje, t. j. víra v Ježíše Krista jako Mesiáše a láska k bratřím.