Rek (hrdina, bohatýr)

Rek [z něm. = obr, hrdina], bohatýr, silák, hebr. většinou gibbôr, jež může označovat válečníka z povolání nebo náčelníka [Oz 10,13; Iz 49,24n; Za 10,5.7]; v 2S 10,7 překládají Kral. množné číslo „vojsko udatných“, jehož jádrem byli cizinci [sr. 2S 8,18; 20,7; 1Kr 1,38.44]. Válečná schopnost a udatnost byla považována za zvláštní Boží obdarování. Je tedy přirozené, že i Bůh je nazýván v tomto smyslu rekem [Ž 78,65; Iz 10,21; 42,13; Jr 20,11] a ovšem i Mesiáš [Iz 9,6] a andělé [Jl 3,11]. Ž 19,6 přirovnává slunce k udatnému reku [Zeman překládá: „Těší se, jak bohatýrsky proběhne trať“]. Král a zvláště David je nazýván r-em, obdařeným božskou silou [Ž 45,4; 89,20]; přitom však žalmista zdůrazňuje, že to není množství vojska ani fysická síla, nýbrž Boží milosrdenství, které r-a vysvobozuje a dává mu vítězství [Ž 33,16nn].

V Jr 50,10 je tak přeloženo hebr. 'abbîr [= silný, zdatný, sr. Ž 76,6, ale také vůl, sr. Iz 34,7; Ž 22,13 jako obraz síly].

Záhadné jsou výrazy 'ᵃrî 'él [2S 23,20] a 'er'ellám [Iz 33,7]. První výraz se obyčejně překládá „podobný lvu“ [„dva muže Moabské, podobné lvu“]. Jiní myslí na božské lvy, jejichž obraz byl ve svatyni, jiní zase na oltářní ohniště nebo nějaké kultické sloupy. Přitom se myslí na akkadské arallu, jež označuje jednak podsvětí, jednak horu božstev, jejich sídlo a rodiště. Bič II., 136 upozorňuje na výklad Švéda Haldara, který má za to, že jde o kněze, jejichž odstranění mělo při vítězství nad nepřítelem důležitý význam. Tentýž význam snad mají „rekové“ u Iz 33,7 [ale sr. Iz 15,4]. *Ariel.