Heslo
Přičíněti, přičiniti
Přičíněti, přičiniti, stč. = přikládati, přiložiti [Dt 12,7; 1S 14,26; Iz 11,11; Ez 30,21; Oz 8,1; Jl 3,13; Ab 2,15; Mk 4,29], přidávati, přimnožovati, rozmnožovati [Ž 78,17; Jr 45,3]. V Ž 119,48 je tak přeloženo hebr. násá = pozdvihnouti [k přísaze nebo v modlitbě, sr. Gn 14,22; Ž 28,2; 134,2; 141,2; Pl 3,41]. Kral. chápou toto místo jinak, jak vysvítá z Poznámek: Nejen „vnitřními mocmi duše své, ale i zevně dokazovati chci toho, že sobě slova tvého vážím a v něm se nalézám“. V 2Pt 1,5 má sloveso epichorégein [= na svůj náklad poříditi výstup chóru se zpěvy; bohatě podporovati] význam připojiti: „Snažte se připojit k své víře ctnost“ [Škrabal]; „Ukažte v své víře [šlechetné] jednání“ [Hejčl-Sýkora]; „Dospějte svou vírou k síle“ [Žilka].