Olivetská hora

Olivetská hora [2S 15,30; Za 14,4; Mt 21,1; 26,30; Sk 1,12], arabsky Džebel et-Túr, lat. Olivetum, jest horský hřbet východně od Jerusalema, táhnoucí se podél údolí Cedron od severu k jihu, jehož nejsevernější část Scopus [dnešní Karem es-Sajjád, kdysi nazývána Galilea] dosahuje výšky 828 m, kdežto údolí Cedron [Kidron] proti hoře Olivetské má výšku nad mořem 700 m. Na severu je hora O. oddělena od vysočiny, rozprostírající se na severu od Jerusalema, jen poměrně mělkou proláklinou. Této souvislé vyvýšeniny bývalo dobyvateli Jerusalema výhodně používáno [Alexander Veliký, Titus]. S vrchu Scopu je nádherný pohled na Jerusalem, na poušť Judskou, na údolí jordánské, Mrtvé moře, hory Galádské a Moabské. Na východní straně hory O. leží vesnice Betanie a Betfage [Mt 21,1; Mk 11,1; L 19,29], na západním úpatí hory jest zahrada a jeskyně Getsemany. Od hory chrámové, nad niž vyčnívá 60 m, oddělena jest údolím Kidron. Útvarem jest hora O. křídovým vápencem. Vrchol je plochými proláklinami rozdělen na tři pahorky. Sem se uchýlil David na útěku před Absolonem; zde také bylo zvykem modliti se [2S 15,32]. Zde také „stála sláva Hospodinova“, když odešla z Jerusalema [Ez 11,23], zde stanou nohy Hospodina, jenž přispěchá na pomoc svému lidu [Za 14,4]. Ježíš často odcházel na tuto horu [L 21,37; 22,39; J 8,1]; pod horou O. ho vítaly zástupy, když vjížděl do Jerusalema [L 19,37n], na jejím vrcholku plakal nad svatým městem [L 19,41-44]. Odtud také prorokoval zkázu města i chrámu [Mt 24,3; Mk 13,3]. Na horu O. se uchýlil po poslední večeři se svými učedníky [Mt 26,30; Mk 14,26]. Na prostředním vrcholu dala císařovna Helena r. 333 postaviti basiliku Nanebevstoupení Páně nad jeskyní Credo. Basiliku rozbili Peršané r. 614. Místo nanebevstoupení Páně bylo prý poněkud dále na severozápad. Jest dnes označeno malou mešitou. Ve vzdálenosti asi 370 m na sever od mešity je pahorek „Viri Galilaei“, t. j. „muži Galilejští“ [Sk 1,11]. Nedaleko od místa nanebevstoupení jsou budovy francouzských karmelitek. Tu prý Ježíš učil své učedníky modlitbě Otče náš. Jz odtud je místo, kde prý Ježíš zaplakal nad Jerusalemem [Dominus flevit! L 19,41-44]. Jižně od budov karmelitánek je pohřebiště, zvané „hroby prorocké“. Jsou vytesány v měkké skále. Ještě mnoho jiných budov pokrývá místa bývalých olivových zahrad. Olivy, po nichž má hora své jméno, jsou zde už pořídku.