Heslo
Titus
Titus.
1. Nějaký věřící, snad proselyta v Korintu, Titus Justus, jehož dům sousedil se synagogou a sloužil Pavlovi za shromaždiště [Sk 18,7 Žilkův překlad].
2. Průvodce Pavlův, o čemž se dovídáme nikoli ze Sk, ale z epištol Pavlových. Pocházel z pohanských rodičů [Ga 2,3], doprovázel Pavla s Barnabášem jako zástupce sboru v Antiochii do Jerusalema k t. zv. apoštolskému koncilu [Ga 2,1.3; sr. Sk 15,2]. Z obratu „vlastní syn u víře obecné“ [Tt 1,4] se soudí, že uvěřil pod vlivem Pavlova kázání. Na rozdíl od Timotea nebyl T. obřezán [Ga 2,3-5]. Později se dovídáme o T-ovi během pobytu Pavlova v Efezu. Byl apoštolem vyslán do Korintu, aby tam zakročil proti nepořádkům [2K 2,13; 7,6.13; 8,6.16; 12,18]. Pavel očekával jeho příchod se starostmi. Když sám opustil Efez, doufal, že se s T-em setká v Troadě [2K 2,12n]. Když se tak nestalo, pokračoval v cestě do Makedonie, kde se s ním konečně setkal a přijal od něho příznivé zprávy o vývoji korintských záležitostí [2K 7,6.13n]. Ihned jej však posílá zpátky, aby doručil Korintským t. zv. 2K [2K 7,6.18.23]. Podle Tt byl T. na čas pověřen správou sboru na Krétě. Měl se však setkat s Pavlem v Nikopolis [Tt 3,12]. Podle 2Tm 4,10 odešel do Dalmácie.