Nádoba, nádobí, nádobka

Nádoba, nádobí, nádobka. Kral. tak nejčastěji překládají hebr. výraz kélí [Gn 24,53; Ex 35,22; 2Kr 4,3; 2Pa 4,18; Jb 28,17], jenž znamená povšechně nádobí, nářadí, náčiní z kovu, kamene, kůže [Lv 13,49], dřeva [Lv 11,32], hlíny [Jr 18,4]. Kral. tentýž výraz překládají také klínot, klenot [Ex 3,22; 11,2; 12,35; Př 20,15; 2Pa 20,25; 32,27] nebo ozdoba [Iz 61,10; Ez 16,17.39], okrasa [Ez 23,26 sr. Gn 24,53]. Avšak i jiné hebr. výrazy překládají n., na př. machtá [Ex 27,3; 38,3; 2Kr 25,15; Jr 52,19; jde tu o jakousi pánev na uhlí, uhlák], aram. ma'n [Ezd 5,14.15; 6,5; Dn 5,2] a nébel [Iz 30,14: hrnčířská nádoba]. Hlavní typy n. byly tyto [viz Bič I., 176]: saf, sallahat, talířovité misky a mísy [Kral. medenice Ex 12,22; miska 2Kr 21,13], kós, kelímkovité a pohárovité misky, též s nožkou, podoby až kalichů [Kral. koflík Gn 40,11; číše 2S 12,3]; dúd. parúr, hluboké mísy s držadly nebo uchy, zpravidla dvěma, někdy čtyřmi [Kral. koflík 1S 2,14; pánvice Nu 11,8; hrnec Sd 6,19]; sír, kallachat, hrnec na vaření dvojuchý, se zaobleným dnem. Někdy podoby polovázovité s prstencovým dnem a zdobený [Kral. hrnec Ex 16,3; 2Kr 4,39; Jr 1,13; kotlík Mi 3,3]; kad, nejrůznější druhy džbánů jednouchých až čtyřuchých [Kral. báň Sd 7,16; věderce Gn 24,14-18; stoudev 1Kr 18,34; kbelík 1Kr 17,16], nošených na rameni; pak, nébel, konvice a lahvice s úzkým hrdlem [Kral. nádobka 1S 10,1; nádoba 1S 1,24; Iz 30,14]; saappchat, poutnička plochá láhev podobná dnešním polním lahvím [Kral. číše 1S 26,11, nádobka 1Kr 17,12]. Vedle toho bylo ještě mnoho různého nádobí, o němž pojednáváme u jednotlivých hesel. Důležité je si připomenout, že mnohé n. sloužilo kultu, takže čteme-li, že Saul byl nalezen mezi „nádobím“ [1S 10,22], můžeme uzavírat, že šlo o nádobí svatyně [Bič II., 106; sr. též 2Pa 4,16-22].

U Mt 9,17 [Mk 2,22; L 5,37n], kde Kral. mluví o starých nádobách, jde o kožený měch, zhotovený z celé kozí kůže, sešitý a na stezích vysmolený. V přeneseném smyslu je Pavel vyvolená n. Kristova [Sk 9,15] ke zvláštnímu úkolu. Jsou ovšem také nádoby hněvu a k potupě, připravené k zahynutí, a n. milosrdenství a ke cti [Ř 9,21-23; sr. 2Tm 2,20n; Zj 2,27]. *Vyvolení. Podle 2K 4,7 právě křehkost lidských svědků [nádoby hliněné] evangelia [„poklad tento“] ukazuje, že zdrojem jejich síly je Bůh. *Osudí.