Mrskati, mrskání

Mrskati, mrskání. Trest mrskání byl ustanoven zákonem Mojžíšovým za cizoložství s provdanou otrokyní, při čemž postihl oba provinilce [Lv 19,20-22], dále snad za křivé obvinění manželky, že při sňatku nebyla pannou [Dt 22,13-19], ale pravděpodobně bylo tohoto trestu užíváno častěji podle rozhodnutí soudu. Vilník směl obdržeti nejvýše 40 ran na holé tělo [Dt 25,2n]. Aby se předešlo omylu, bylo vysázeno jen 39 ran [2K 11,24]. Za nejstarších dob se mrskalo holí nebo metlami, později důtkami obyčejně o třech řemíncích, takže smělo být vysázeno pouze 13 ran. V době mezi Starým a Novým zákonem byly mrskáním trestány přestupky obřadního zákona, neuposlechnutí rozkazu nejvyšší rady [synedria] a kacířství. M. mohl nařídit i představený synagogy [Mt 10,17; 23,34; Mk 13,9], a ovšem i nejvyšší rada [Sk 5,40].

Dbal-li židovský zákon na to, aby ani mrskáním nebyl „zlehčen bratr tvůj před očima tvýma“ [Dt 25,3], zákon římský naopak dbal o to, aby m. bylo co nejbolestnější. Do důtek zaplétali Římané kusy kovu nebo zašpičatělých kostí, takže provinilci byli často přímo roztrháni až na kost a umrskáni k smrti. I Ježíš byl mrskán podle římského způsobu [Mt 27,26]. Římští občané však podle zákona Porciova a Valeriova nesměli být mrskáni. Tohoto práva se dovolával Pavel, jenž měl římské občanství [Sk 16,37; 22,25].