Madian

Madian. Podle biblického podání syn Abrahama a Getury [Gn 25,2; 1Pa 1,32], praotec jednoho z mnohých kmenů Madiánských. Podle prof. B. Hrozného jde o posemitštěné indoevropské kmeny, které se dostaly až na Sinajský poloostrov za výbojů mitansko-churrijských [arijský stát Maitani; z toho přesmyčka Midjan = Madjan]. Sídla tohoto kmene se neustále měnila. Za Mojžíše bydleli na poloostrově Sinai [Ex 2,14-21], pak je vidíme na severu „zaslíbené země“ a při Jordánu naproti Jerichu [na rovině Jordánské Nu 22,1-4; 25,1-6; Joz 13,21]. V době Soudců činili spolu s Amalechitskými divoké nájezdy na Izraelce po sedm let, až konečně byli poraženi od Gedeona [Sd 6,11-15]. V době Davidově slyšíme o jakémsi Idumejci Adadovi, který přes madiánské území utekl do Egypta [1K 11,17n]. Zdá se, že hlavní sídliště M. bylo kolem zálivu 'Akaba [Elat], kde se dodnes udrželo označení Madijan.

Byli to madiánští kupci v karavaně Izmaelců, kteří zavedli Jozefa do Egypta [Gn 37,25. 28]. Tchán Mojžíšův Jetro byl knězem madiánským [Ex 3,1]. Snad také Madiánští uctívali božstvo Jae [Jaje, Jaue, Jave = hebr. Jahve]. Na radu Jetrovu zřídil Mojžíš stařešiny za soudce [Ex 18,13-26]. Také jedna z tradic o *obřízce pochází z tohoto kraje [Ex 4,25]. Později však slyšíme, že Madiánští se spojili s Moabskými, aby prostřednictvím Balámovým svolávali zlořečení na Izraele a ženy madiánské sváděly Izraelce k pohanským kultům [Nu 22,4.6; 25,1-9.31]. Jako spojenci nebo vasalové amorejského krále *Seona dotírali Madiánští na Izraelce, ale byli potřeni [Joz 13,21]. Ale za Soudců jejich dvě knížata Goréb a Zeba a později dva králové Zebah a Salmuna byli Izraelci poníženi a popraveni [Sd 7,25; Ž 83,10-13], takže se tato porážka stala symbolem naprostého zničení [Iz 9,4; 10,26].