Líbeznost, líbezný, libost

Líbeznost, líbezný, libost[nč. libost] jsou výrazy, jimiž Kral. překládají většinou hebr. kořeny rsh a chps, které však tlumočí různým způsobem. Jde v podstatě o opak prchlivosti [Iz 60,10] a hněvu [Ž 30,6], tedy o výraz přízně [Ž 30,6.8; Př 11,27; Dt 33,23], laskavosti [Nu 14,8; 1S 18,22], příjemnosti [Iz 60,7; Ž 19,15], milosti [Ž 106,4; Iz 49,8], vzácnosti [Iz 58,5; Mal 2,13], obliby [Př 10,32; 11,1.20; 12,22; 15,8]. Zvláště oběti mají být Bohu příjemné [Lv 22,21; Ex 28,38], jinak nemají ceny. Proto mají být přinášeny dobrovolně [Lv 19,5; 22,29; hebr. tu užívá výrazu, odvozeného z téhož kořene jako libost, líbezný atd.]. Jindy tatáž hebr. slova překládají Kral. jako vůle [Ž 40,9; 145,19; 2Pa 15,15; Ezd 10,11; Neh 9,37; Est 1,8; 1Kr 10,13; 2Pa 9,12; Iz 48,14] nebo svévole [Gn 49,6]. Bohu se líbí člověk ctného obcování [Př 11,20], činící pravdu [Př 12,22], modlitba upřímných [Př 15,8], ti, kdo se ho bojí [Ž 147,11]; Bůh má libost v účinlivosti [Žd 13,16], oblibuje si milosrdenství [Oz 6,6], nemá však libosti v obětech a darech [Ž 40,7; 1S 15,22; Mal 1,10], ani v bezbožnosti [Ž 5,5], ale ani ve smrti toho, jenž umírá [Ez 18,32]. Míti libost v Bohu [Jr 6,10; Ž 73,25], v jeho Zákonu [Ž 1,2], v jeho svatých [Ž 16,3], v jeho skutcích [Ž 111,2], v jeho vůli [Ž 40,9], je jednou z hlavních stránek SZ zbožnosti. Nádoba, v níž není „libosti“, je nádoba bezcenná, neužitečná [Jr 22,28; 48,38; Oz 8,8]. Je obrazem lidu, v němž Hospodin nemá zalíbení. *Líbiti se. *Vůle.