Kšaft. Z něm. = závěť, poslední vůle. Řecky diathéké znamenající *smlouvu poslední vůli, odkaz. V tomto smyslu Žd 9,16n, kde autor užívá dvojvýznamovosti k jakési slovní hříčce podobně jako už Pavel Ga 3,15.17. Sr. také L 22,29, kde mají Kral. „způsobuji“ místo „odkazuji království“.