Kacíř, kacířství

Kacíř, kacířství. V Tt 3,10 užito slova kacíř ve stejném významu jako kacířstvo v 1K 11,19 a sekty v Ga 5,20, totiž jako označení „stran“; tedy kacíř tu znamená člověka, který „rozděluje“, rozbíjí jednotu a tvoří strany. V 2Te 2,6–11 je popsána povaha a původ rozbrojů.

Řecké hairesis, z něhož naše slovo heretik vzniklo, původně znamená „volba“, pak zvolení si něčeho za předmět studia, později uzavřenou společnost, školu nebo sektu těch, kteří hájí určitý způsob života nebo učení. Sk 5,17 nazývá sektou [řecky: hairesis] saduceje, Sk 15,5 farizeje, Sk 24,5 nazaretské, Sk 26,5 farizeje, Sk 28,22 křesťany. Když rozdíly mezi některými křesťany vyvolaly roztržky a strany, stával se ovšem takový rozkol nebezpečím a byl považován za neslučitelný s povahou církve. Ga 5,20 považuje tvoření sekt v církvi za skutek těla [sr. 1K 1,10n; 11,18n; Mk 13,5nn; Sk 20,29n; 1J 2,19]. Zde pak je už patrný tvořící se význam slova kacířství, jak mu rozuměla církev ve středověku a později. Ovšem už i v Tt 3,10 to znamená více než jen vyvolávání rozkolů. Označuje lidi, kteří vědomě trvají na odchylném učení, než je křesťanské, a přímo útočí na to, co obecně je přijímáno jako učení církve [2Pt 2,1]. Římsko-katoličtí křesťané někdy označují tímto slovem všecky, kdo nenáležejí k jejich společenství, tedy protestanty i starokatolíky i pravoslavné. *Roztržka.