Golgota

Golgota, [nesprávně vlivem němčiny Golgata], jest hebrejské pojmenování místa, na němž byl Ježíš ukřižován [Mt 27,33; Mk 15,22; J 19,17; sr. L 23,33]. Golgota jest zkrácené z aram. golgoltá = lebka, tedy místo lebčí, latinsky = Calvaria. Písmo sv. je vykládá jako „místo popravné“; pojmenování se snad spíše vysvětluje podobou pahorku k lebce; byl to skalnatý východní výběžek dobře známého pahorku u hradeb města Jerusalema. Mnohé badatele zaměstnávala otázka pravé polohy G. a hrobu Ježíšova, neboť v Novém Zákoně jsou jen příležitostná naznačení, že to bylo vně za branou [sr. Žd 13,12] blízko města, „kudy se chodí“, a že bylo zdaleka viditelné [Mk 15,40; Mt 27,55; J 19,20]. Dosavadní obecný předpoklad, že G. je tam, kde je dnes basilika „Božího hrobu“, zdá se býti nejpravděpodobnější, ač se zakládá na tradici, která sahá jen po třetí století [Eusebius z Caesaree]. Jiní se domnívají, že jde spíš o návrší nad t. zv. jeskyní Jeremiášovou, kde podle židovské tradice bývali kamenováni zločinci. Tyto pochybnosti mají svůj důvod ve zkáze, která stihla Jerusalem. Roku 70 po Kr. Titus dobyl a rozkotal město, zbořil hradby i paláce. Po potlačení povstání Židů r. 132-135 po Kr. dal císař Hadrian srovnati město se zemí, dal zasypati hrob Ježíšův a zbudoval nové město Aelia Capitolina. Císařovna Helena, matka Konstantina Velikého, dala zase hrob odkrýti; věc ta nebyla tak snadná, ale rozkaz a přání císařovny rozhodovalo; byl tam potom zbudován chrám. Perský král Chosroes r. 614 zbořil a zničil tento chrám úplně. Potom byl na zříceninách r. 629 vystavěn chrám Modestův, pojmenovaný podle jerusalemského biskupa. Trval do r. 1009, kdy jej rozbořil egyptský kalif Hakem. Křižáci však vybudovali tam nový chrám r. 1130, který trvá podnes.